Anotace: 16.03.2025
*
Můj ptáčku stěhovavý,
mé srdce zase zaplesá,
ať jsi zbarven či popelavý,
nahoru pozdvihne ta nebesa,
a když se vracíš do jara,
když před okny usedáš,
i pěješ o svých tužbách,
a jak lidé mohou milovat
**
Můj ptáčku poletavý,
má duše zase poskočí,
ať jsi zbarven či popelavý,
slunce nad ten obzor vystoupá,
a když se vracíš do jara,
když na oknech usedáš
a pěješ o lásce věčné,
i důvěře té, co neklesá.
...Tak nějak jak pohlazení....tento pocit mi vytanul po přečtení.....Ji./úsměv/
Připoměla se mi tato jedna má minulá....
https://www.liter.cz/basne-zivot-886550-cist
16.03.2025 21:26:10 | jitoush
Strašně moc Ti děkuji za ta milá slova a ta Tvá je taky krásná :)**
16.03.2025 22:01:21 | Martin Kredba
Velmi krásné...
Zvu každého i na Tvé Suno,
kde máš skutečně nádherně zhudebněnou verzi této jedinečné básně.
Velmi se mi to líbí!
Je to takové slovanské... :-)
16.03.2025 19:46:06 | malé srdce
Jsi velmi hodný, Zdeňku, opravdu mockrát Ti za to děkuji a za tvá hřejivá slova, milý kamaráde. Moc si toho vážím.
16.03.2025 19:56:57 | Martin Kredba
taky seš milovník jejich štěbetání
já to od malička zbožňuju a nemohu se nabažit
souzní to se mnou - vždycky za svítání
i za soumraku - kdy součást jsem a zkouším s nimi znít :)**
16.03.2025 16:10:59 | šuměnka
Krása
16.03.2025 14:57:26 | mkinka