Myšlenka na cizí ženu

Skryta v davu
zvedá hlavu,
vzpříma stojí
v plné zbroji.

Zakličkuje,
pikle kuje
nebezpečně
kvůli slečně.

To myšlenka
jak milenka
srdce půlí
lačnou vůlí.

Mnou prochvělo
její tělo,
vnadný samet
s citem zamet.

Chci ji hnedle
tady vedle,
zakázanou,
přikázanou.

Když se svléká
slastně hekám,
na matraci
pak mne skácí.

Neuhýbá
tajným touhám,
obklíčí mne
v horkých stehnech.

Krásně nahlas
mnou propadla,
nestydí se
řvát, když spí se.

Když do skulin
vnořím svůj stín,
klouže po zdech
z hloubek povzdech.

Vadnou chvíle
rudě bílé,
z barvy růže
bledne kůže.

V mlze mizí
žena cizí,
zbylé prázdno
ránem zhaslo.