Odsouzená

Vypadám jako dřív,
tak není vidět rozdíl,
a přesto tu je.
Ty ho cítíš,
svým srdcem o něm víš,
ještě, že nemůžeš cítit,
co mě to nutí si o tobě myslet...


Jsem odsouzená... 

Duha se neodráží,
v kalužích na chodníku,
možná to bude tím,
že žádná není,
je totiž mrazivé pološero,
bez citu dlažba,
v mých prázdných očích...


Jsem zlomená žena...

Slunce pořád svítí,
ptáci zpívají své písně,
květiny okouzlují pestrostí květů,
a přesto je dnešek zlý,
vidím černobíle,
únik z beznaděje,
pro mě už není...


Jsem odsouzená.

Tuž ti stéká po líčkách,
jako bys plakala,
svíráš teď v náručí moje tělo,
pohaslo pro tebe slunce,
základy první pomoci... 
Dokázalas to,
já dýchám a žiju pro tebe,
jsem nesmrtelná... 

Jsem odsouzená...

Jsem odsouzená....

Jsem odsouzená...