Víno mého života

V dlaních mých
třpytí se kapky rosy.
Sklouzly lehce, ze slov tvých.
Tak jako panny, jsou tedˇ bosy.

Lesklé, třpytivé perly.
Tam, kde stvořeny byly chtěla bych být-
na dně propastí s černými květy,
v rozkoši bolesti, aby mozek byl syt.

Rudé. Rudé, jako šíp.
Rudé, jako nádech poslední.
Nechtˇ moje ruce přestřihnou nit.
Nechtˇ nastane již zatmění.

A atˇ si přijde, ten ubožák!
Jen atˇ si přijde pro svůj plat.
V podobě vína dostane pak
svoji odměnu za to, že neumím bojovat.

Cestou do odpadní roury
mu ho stejnak spláchne voda
a smýsí ho s nánosy špíny.
Pak jenom krysy zůstanou hodovat vínu mého života...