Proč??!

Proč cítím se jak zlým vichrem vykotlaný dub?
Anebo spíš jak hnusný, opuštěný srub
co zmítá jím bouře
a černá hustá tma.
Kymácí se jak nebylo by mu dobře
Je opuštěný, zcela sám.
Okolo krísné chaty vidí
vždy plné smíchu a všude plno lidí.
Když ho však zří, či jeho "zahradu"
prorostlou plevelem a bodláky
vždy radši obejdou ho ze zadu
a soustředí se na ptáky.
Přemýšlí nad sebou a neví.
Jsem jenom hnusný, starý, temný srub
ale jsem tady, buď jak buď
všichni proti mě však zbrojí.
Ostatním chatám pro legraci a lidi se mě bojí.
Zasadili mi spoustu ran a ty se sami nezahojí.
Nikdo se o mě nestará
já však něčí láskyplné ruce zoufale postrádám.
Nezbyl mi nikdo a to mě bolí.
Nemyslím, že bych ublížil
nejsem si vědom, že jsem zabil.
Přesto strefjí se do mě holí.
To se mi vždycky přiríží.
...Možná jsem jenom debil...
Proč nemůžu být normální-mít bílou omítku,
okení tabulky a za nimi v květináči pár kvítků?
Proč oheň v krbu nepraská a není tu čisto?
Je tu však něco, v čem mám jisto:
Je tu zima, prší mi sem a chumelí.
Řekl bych, že teď jsem úplně v prdeli.
Proč tady, sakra, vlastně jsem?
Proč bordelem jsem zanesen?
Už nechci dál být hnusným srubem!
To ať se radši zkácím na zem!
A ať prkna má vzetlejí
vstříc lepším zítřkům, vstříc novým nadějím.
Snad bude tady jednou krásný dům...
Najednou přišel blesk a uslyšel jsem jenom BOOM!