O stýskání

Spousta dní,
nám dvěma uplynulo,
tak jako voda
v řece mého stýskání...

A Tvého usmívání.
Minutu po minutě,
uteklo všechno krásné
odkvetly pomněnky
forget-me-not...

Zbývá nám loučení,
poslední pohled,
pustit Tvou ruku...
Odejít...

Snažila jsem se předstírat,
že Tě neztrácím,
že to tak jednom vypadá
z pohledu času...

Ale teď už vím,
že to byla hloupost,
že jsem snad tomu i věřila...

Jsi pryč,
a já jsem pryč,
zavřely se mi brány školy,
ale Ty jsi pořád tam...

Srdce je hloupé, city bolí,
ruce se chvějí, s krabicí léků,
oči by chtěly přestat plakat,
marně, bohužel...

Stesk bolí...
Ne, neříkej mi,
že to nic není...

Lidi mi to říkají,
a říkají to proto
že oni nemohou
cítit mou bolest.