Pan Hyde ve mně

Nepřítel, pod nehtem zadřená tříska,
stínem ve stínech, co uvnitř mě vříská,
přízrak lámající všecku mou vůli,
chudinku malou dál čtvrtí a půlí.

Uhlem začerňuje očím mým den,
vnitřnosti zaživa drásá ven,
mění mi vnímání pestrých barev,
Černý Petr mých rozdaných karet.

Někdy se maskuje jako múza,
Před spaním šeptá: "Si nic, si lůza."
"Dál top se ve své bezcennosti,
radosti bylo dosti, čas zlosti!"

A tak sním, že nastane ráno,
kdy pro jednou štěstí bude mi přáno,
umlkne navždy Hyde a nebo já,
tím bude válka skončena.