Stromy
Stromy
STROMY
Byla pláň - holá a pustá,
jen jediný strom na ní stál.
Přišla noc, s ní úzkost, tma.
On chudák malý sám se bál.
Přišlo ráno - slunce a světlo,
a on tam sám stál dál a dál.
Časem vyrostl, ale úzkost
zůstala a on se stále bál.
Byl les - zdravý, krásný, veselý.
Smrky, jedle, modříny... i buk tam stál.
Přišla noc, s ní úzkost, tma.
A chudák malý buk se bál.
Přišlo ráno - slunce, světlo,
mnohý jehličnan v tom lese stál.
A přece náš buk byl pořád sám,
samota tížila a on se bál.
Tak byli oba sami...
Oba svým způsobem jediní...
Toužili po lásce a společenství...
Ale byli oba jen nepochopení...
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Fanynko...tak nějak..na mne padl smutek. Někde jsem četla, že stromy mají duši. Pláčou, roní slzy...nepochopení. Ono někdy i v pochopení je bolest. A proto mnohdy děláme, že nechápeme...**ST**
25.01.2018 07:33:20 | Anděl
Pěkné přirovnání... ST
I ve veselém lese může se cítit sám.
Někdy mě napadlo, jak se cítí stromy, když celý život stojí tam kde se semínko ujalo. A hele, on i člověk se vším svým pohybem může být spoutaný a osamělý.
Láska je lék...
24.01.2018 22:19:56 | Kapka
Psala jsem to spíše kvůli tomu buku - právě kvůli osamělosti uprostřed davu... Taková samota mi připadá v podstatě horší než samota prvního stromu.. Ale možná bych si to po pár týdnech v osamělé poustevně rozmyslela.. Kdo ví :)
24.01.2018 22:23:50 | Fanny
buky mám rád,mám i svého pana Bůčka,ale ten Tvůj se nějak bojí,stačilo by ho chvíli obejmout...:-)
24.01.2018 21:57:50 | Danger