S POKOROU

o tom se moc nemluví...:-)*

03.02.2025 23:47:36 | cappuccinogirl

Tahle reakce potěšila, děkuju*

02.02.2025 14:38:40 | cappuccinogirl

Děkuju*

02.02.2025 12:06:56 | cappuccinogirl

Máme v sobě toho tolik, Jituško
něco klíčí, něco nám dělá květem radost, občas něco uvadá

tož půjdu na to teď taktikou Křemílka a Vochomůrky
a zapěju opravdu z hloubi:

Vstávej, semínko, holala
bude z tebe fijala:-)))*

Krásnej koment jsi mi tu zanechala, Ji... mockrát a fakt upřímně - děkuji:-)*

Měj se krásně*

01.02.2025 23:23:42 | cappuccinogirl

Čeni, já fakt nevim, co na tohle...mám chuť se rozepsat, ale vzhledem k posleství tohoto vzkazu jen vpísnu DĚKUJI... a vrať se, vrať se mi kluku, kdykoli**

01.02.2025 15:41:55 | cappuccinogirl

Tvá radost - mé blaho:-) Těšíš, Frráčku* Těšíš moc**

01.02.2025 15:37:08 | cappuccinogirl

Jde tak trochu mimo můj styl...ale mimo mě samotnou ne, cítím ji do morku i všade jinde...Ale teda vnitřní svět mi to neomladí, na to máš patent ty, dneškem vyjevenej:-)**

31.01.2025 18:13:23 | cappuccinogirl

:))
Ještě jednou děkuju :)**

31.01.2025 18:26:27 | Anfádis

Víš - spíš
já beru tělo jako to, co chodí a hejbe se
a duši jako ducha, kterej dodá náplň, lidskost, člověčinu...

Vůbec není vyloučeno, že duše prolíná časem, že rote ne z jednoho, ale mnoha životů
a že se posouvá, plní, co si předsevzala, nebo se o to snaží...

ale jak naskočíme - narozením - a jsme ten nepopsanej list, pak každý rozhodnutí nás někam dostane, nějak se podepíše - a já ten vpis cítím uvnitř, tam kde jsem JÁ, ne na kůži, ale někde skrz...

a to jsem tímhle dílkem chtěla nějak...

ty čáry na rukou - to je ti záhada:-)
pro mne obrovská, dlaně jsou kódem , šifrou ne jen Ccina:-)))

Děkuju ti za krásnej koment,
ten scénář, o kterém se zmiňuje,
baví mě...
baví mě to, že nevím...i vím**

31.01.2025 16:37:28 | cappuccinogirl

i mě to baví

a raděj nevím, než-li vím

protože pak si můžu nandal brka paví

a roztáhnout je do vějíře, kde v každém báseň a v ní dým :)**

31.01.2025 16:48:41 | šuměnka

Vějíř z pavích per
dává na výběr,
dým tvoří cestičky melhový...
A paví král
jim barvy dal...
Kam až nás zavedou? Kdo ví:-)**

31.01.2025 17:00:43 | cappuccinogirl

Krok se jen těžko bere zpátky, a u kroku vedle je to ještě těžší.
I vína se těžko smývá... svědomí si pamatuje, i když skutek vybledne.
Ale pokud je snaha "napravit" upřímná, pak tíha toho, co si s sebou nesem, je únosná*

31.01.2025 12:57:33 | cappuccinogirl

A díky bohu...páč já bych "každým" být nechtěla, to by bylo utrpení k neunešení:-)))
Dost na tom, co máme naloženýho...zatra Jortí, tenhle komentík jsem si užila a stačilo, abys mi po svým - pinknul:-)))*

31.01.2025 10:00:16 | cappuccinogirl

Všimla sis?
Jó, nějak tam ten cherubín byl navíc... od probuzení jsem cítila, že by měl jít ven... jako moje osmička před tejdnem...

Díky za tvůj koment, podepřel i můj pocit*

31.01.2025 09:43:20 | cappuccinogirl

hele ale jako mi se to líbilo už před tím, bych si tu původní ještě ráda přečetla... ale tahle verze je prostě ONO...;)

31.01.2025 09:45:44 | Sonador

A to ONO... je to, co chcem... vždycky se k tomu snažím dostat, nebo aspoň co nejvíc přiblížit:-)))

Krásnej den ti přeju, Son*

31.01.2025 09:48:22 | cappuccinogirl

pořád se přibližujeme:) krásný den i tobě, cappu*

31.01.2025 09:50:25 | Sonador

...je to naše snaha - posouvat se vpřed:-)
I za cenu chyb...
A je to tak správně - učíme se a každá chybka nám dává možnost napravovat, měnit směr, uvědomit si - je prospěšná
Rosteme*

A kaňky na duši - mizí, blednou, nebo nabíraj na sytosti, podle toho, jak se k nim stavíme a jak vstřebáváme:-)*

U toho tvého kraťounkého komentáře ke mně přišlo toto, děkuji a přeji ti hezkej , moc hezkej den*

31.01.2025 09:31:22 | cappuccinogirl

Viď?!
:-)))

Z té bělostné košulenky, do který se voblíkaj novorozeňátka ( říká se tomu andílek), všichni vyrostem... jó, jak tě máma poprvý postaví na nohy, stojíš na vlastních a... co krok, to... zkušenost:-)))*

Hmmm... je zatra trefný:-)))*

31.01.2025 09:37:17 | cappuccinogirl

...přesně jseš***

30.01.2025 22:08:07 | cappuccinogirl