Čas černozemí

A až v té básni o létání

zbyde jediný pták

tak hladový

a bez oblohy.

 

A otěže země opustí

přitažlivost létání ...

 

A čas černozemí

bude ležet na úhoru

jako osiřelý hlas

ze zpěvu dětského nářku.

 

Zvedám tvé dítě k prsům jabloní

květy tvých ňader zavoní.

 

Matko, kolik zbývá času

než vypije z prsů poslední lásku ...

 

Nebesa !

 

Pád trčících věží

do úlů vší něhy ...