Anotace: Mě se prostě stávaj divný věci... A svým způsobem mezi ně patří i ona.
Nejdeš mi z hlavy, nejdeš z mé mysli,
Zvláštní jsi sen, co má se mi zdát,
Jsi moje hádanka uprostřed života,
Tajemství navždy a napořád.
Nelze číst v tobě, zavřená knížko,
Nic tajemné studánky neprozradí,
Ty jemné zachvění na strunách kytary,
Kterou si nejlepší zpěvák ladí.
Kometo, která jsi letěla kolem mě,
Světlo tvé vteřinu mou hladilo tvář,
Kdykoliv spatřím tě, dívám se na tebe,
Srdce mé rádo má měkkou tu zář.
Neznáš mě, neznám tě, jaká jsi cizinka,
Jak jsi obezřetná, zrozena z hvězd,
Jsi konec provázku, co v uzel se nespojí,
Rozcestí ze samých správných cest.
Napsaná povídko na dně jen šuplíku,
Milejší duši než vydaných pár,
I kdyby vítr tě na blatech proháněl,
Nezbyde nikdy z tebe jen cár.
Jsi víc, než si myslíš, ať myslíš si, co chceš,
Ačkoliv netuším podstatu tvou,
Tolik jsi vážná a mračí se pomněnka,
Navždycky budeš nedohranou hrou.