Jsi

Jsi jako loďka uprostřed moře.

Náruč, co zažene každičké hoře.

Jsi kvítek rozkvetlý v národním parku.

Statečná jak kdysi Johanka z Arku.

Jsi vločka na Štědrý den padlého sněhu.

Polibek na tvář, co rozdává něhu.

Jsi kůň, co v touze uprchnout se vzpíná.

Tak strašně lidská a přece tak jiná.

Jsi možná zakletá z pohádky princezna.

Nikdo netuší, kdo jsi a přece tě každý zná.

Jsi duše zrozená z vílího prachu,

Do doby smutné, do doby plné strachu.

Jsi jiskra ohně, co i v dešti plane.

Vždy schopná jít, ať co chce se stane.

Jsi pohled poslaný od drahé bytosti.

S láskou a vírou, se špetkou lítosti.

Jsi poklad tajemný, co dal jedné holce cíl.

A můj lék na všechno, má-li mi dojít sil…