Míjení...
Míjení...
Anotace: Ranní cesta do práce.
Tak strašně hlučné jsou mé podpadky
zdá se to město prázdé jen mně?
Těch patnáct minut chůze
jsem tu jen sama se sebou
někdy to vítám i když ruce zazebou.
Už z dálky vidím ji jak tlačí kočárek
trčí z něj jmění do všech stran.
Je stejného věku jako já? Nevím, takhle to nepoznám.
Jak blíží se k ní klapot mých bot
začíná kličkovat, snaží se uhnout z mé cesty.
Mě děsí tma, já děsím jí. Kdo určil tohle pořadí?
Když míjím ženu přímo pod lampou
vidím tu starou, smutnou tvář
zastavím krok i povýšenost svou.
Kleknu si na chodník a zavážu její tkaničku.
"Aby jste neupadla."
Teď její pohled mění emoce, strach, údiv, úsměv
jakoby mou přízeň kradla.
Já rychle pokračuji ve svém životě
spěchám svou ranní tmou
jen jsem teď blíž té lidské nahotě
snad jednou někdo zaváže tkaničku mou.
Komentáře (25)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Koukl jsem se kohopak to miriska chválí - a že mě to hned nenapadlo :-) jak je ten svět malej..
ST
03.12.2012 17:06:10 | Aťan
Jsi tu už podruhé...ale nevadí jsou lidé, které vidím ráda opakovaně. :-))
Zase přijď.
04.12.2012 14:11:55 | Lenka Krásnodvorská
Už jsem ti někdy vyprávěl o starým Alzheimerovi? Znám spoustu příhod... ale těď jako na potvoru si nemůžu na žádnou vzpomenout.. :(
04.12.2012 18:18:02 | Aťan
Skvele napsany. To ja neumim, ale na tkanicky jsem machr. Taky poznamenana jako ty :-)
03.12.2012 16:45:34 | Miriska
Ano, máš pravdu. Někde jsem četla kolik máš doma zázraků, jestli jsi všem zavazovala tkaničky musíš být mistr. :-)Děkuji za návštěvu
04.12.2012 14:13:22 | Lenka Krásnodvorská
Praví se, že každý čtenář v básni může objevit to, co v ní vidí.
Já citím nějakou sebereflexi,
záblesk okamžiku, který nám nemilosrdně
nastaví zrcadlo a nachvíli dá zapomenout našemu
opájení se sebe sama, kým bychom chtěli býti.
Až na metrum - tedy délky vět- kolísání rytmu ve tvé básni,
musím zvolat, velmi dobrá, opravdu velmi dobrá s odlesky, zrcadlením,
bez příkras.
Děkuji za zážitek,
Martin Kristián Kudlák
01.12.2012 08:53:45 | kudlankaW
určitě...pořád lepší jít s rozvázanýma tkaničkama než mít suchý zipy...
02.11.2012 09:42:44 | enigman
Moc si to neumím představit (pokud to není jinotaj), ale... má to kouzlo. tip
10.10.2012 10:39:48 | Nergal
Není to jinotaj. Nemám tolik fantazie, abych tvořila něco, co nezažiju. :-))
10.10.2012 10:52:37 | Lenka Krásnodvorská
Proč spěchat,i minuta má své kouzlo
02.10.2012 18:55:35 | Radek.oslov.Šafárik
No, ano. S tím souhlasím. Jsou minuty, které zůstanou nezapomenuty. :-))
02.10.2012 18:58:29 | Lenka Krásnodvorská
Máš čistou duši a já k tobě vždy ráda zavítám...úplně jsi se mnou touhle básničkou zatřásla,až mám tu husinu!:)
02.10.2012 13:53:37 | střelkyně1
To Ty třeseš mnou..nevím pak co s tím :-)))Děkuji.
02.10.2012 13:58:53 | Lenka Krásnodvorská
Božinku,kudy to chodíš ..a proč za tmy..nasedni do vytopené zelené ,zapni stěrače a juchú
02.10.2012 15:47:47 | poeta
Nasedla bych a dojela až k nemocnici, ale víš jak to dopadlo...botička:-)))Tak teď raději chodím pěšky :-)) Je to zdravé a pro život poučné.
02.10.2012 16:15:05 | Lenka Krásnodvorská
a pane jo,ještě u toho děláš dobré skutky...:)
02.10.2012 18:19:33 | střelkyně1
Ale ne, spíš jsem tím zavazováním, utíráním a zapínáním knoflíčků poznamenená. :-)))
02.10.2012 18:27:29 | Lenka Krásnodvorská
KNOFLÍKY
Nenašel jsem kopretinu,
proto trhám knoflíky.
Má mě ráda,
nemá mě ráda,
má mě ráda...
dokud ti šaty
samy nespadly.
02.10.2012 18:39:54 | Aťan
Ale já ty knoflíky zapínám...:-))
Ale tenhle, vášnivější způsob, je asi příjemnější...je moc milá, děkuji.:-))
02.10.2012 18:47:46 | Lenka Krásnodvorská