z úplně jiného života

mám vlasy dlouhé po uši

má drahá říká

nesluší

ti to tvé háro neposedné

a nejhorší prý je to     ve dne

 

když na mě cizí zraky civí

a někteří  jsou nedůtklivý

no hlavně šéf

a jeho lesklé čelo

snad pár vlasů by to chtělo

nejlépe světlých do koutů

 

a tak se halím do pokrývek

dvojitý uzel na krku

a barvy střídám, trendy hlídám

pod ruku

hrst klíčů od sedmero dveří

a zrnko kávy pro štěstí

mám pod jazykem

mapu kdybych

snad jednou řešil rozcestí(těch srdcí co si tlučou)

 

některé tváře do života

vstupují zdá se v pravý čas

pro změnu klimatu (jak ocel po zlatu)

a mě se zdá že nečekaně

 ztiším hlas

 

tak až se jednou ráno vzbudím

na stole nůžky   lesklý břit

chtěl bych ti pošeptat

že mi moc chybíš

těžko to můžeš pochopit

když tě má slova

tak trochu míjí

vznáší se jiným povětřím

můžou mě vypnout

zhasnout mé slunce

přesto mám dar

že moc rád sním

 

 

a boty nové, ještě voní

čekají na svůj první krok

nevím proč váhám snad se bojím

a nebo      kdo ví

prý jsem …..