Anotace: ...
Ve tmě,
v přítmí…
Sedí na posteli
a přemýšlí…
Sedící suše,
jako tělo bez duše…
Bez zbytečných přání…
A ze života jen zklamání…
Šíp,
co vyletěl z kuše,
rotoval vzduchem
a probodl jí srdce…
Ty dvě duše v ní,
ta první i ta poslední…
už se neznají,
navzájem se odhání…
To světlo na zdi,
pomalu mizí…
Přichází tma,
temnota ryzí…
Vůně života,
koření snění,
půlnoční bdění…
A ranní střízlivění…
Něco získala,
něco ztratila,
dívá se do prázdna,
a zrak svůj zabila…
Přemýšlí nad životem,
přemýšlí nad osudem,
nad tím co bude,
až tady nebudeme…
Zase moc přemýšlí…
Na vlnách deprese,
to těsné obejmutí…
Celá se zatřese…
Amor použil prsty..jedy
snad aby změnil zastaralé vzory
střelec klad
zklamání jak výdřeva je z klád
a duše dělitelný sudou
je světlem
nebo rudou
pro postiliony?
04.09.2014 19:17:45 | básněnka
Tvé představy neznají meze,
to je to,
co na Tobě obdivuji...
...Hřejí u srdce
Děkuji :-))
04.09.2014 19:26:59 | Gabriela Green
Překrásná kompozice,
Výlevné vánky noci,
jejich slévání moci,
krásných ozvěn víříce,
čirých a nekonečných ó tvé oči.
Čtu ji v poháru noci,
je to devět básní v rytmu,
těch hvězd, jež vybuchují ke dnu,
a jsou temné, neboť nebe jimi o mé půlnoci.
Tvé básně, potomci obrazu, jež miluji.
V. princ
11.07.2014 01:28:29 | Happyyz