DOST

Zas přišel nad ránem,

srdce mi buší v krku,

ve spáncích tepe krev.

Jednu od druhé

pálím cigaretu.

 

Nohama sotva plete,

netrefil se do dveří...

 

Co teď bude?

Usne?

Křik,pláč?

Uhodí mě nebo svou matku?

 

Nebýt dětí,

dávno s ním nejsem...

Nebylo kam jít,

nikoho nemám,

stydím se...

 

Ta žena mě sama oslovila,

nabídla útočiště,anonymitu...

Kolik z nás má takové štěstí?

 

Zítra vezmu děti a odejdu!

 

Jeho matky je mi líto.

Pořád ho omlouvá,

nikdy ho neopustí.

 

Třeba se změní,

dá na léčení,

přejde ho zlost...

 

Ve vzkazu:

...v zájmu mém,Tvém

a našich dětí...

Manželi říkám Ti:

DOST!!!