Kolikrát už ti říkali ...

přišlápnutý plášť opilé noci 

ztratil se někde za obzorem 

a tak pomerančové jitro

zhluboka dýchá a užívá si slunce

a ty sedíš ve své skořápce

a díváš se na všechno kolem

ale kolikrát už ti říkali

že tohle nepomáhá

a kolikrát jsi slyšel 

co všechno ještě může přijít

ale svět zůstal stejně šedivý

tak se konečně seber a trochu vysaď

zajeď si třeba do lázní

propláchni se tam vodou

a pořádně si to všechno užij

ale cestou odněkud někam

nešlapej do louží a neplivej na chodníky

stačí rozkývat orloj uvnitř vlastní hlavy

jako by to byly velký zvony

a pak si sednout v kavárně na náměstí

kde rostou voňavě sladký pomeranče

a večer se projít dlouhým parkem

jako by to bylo poprvé a posbírat hvězdy

jsou jich tam tisíce  pěkně pohromadě

a jednu si nechat jen tak pro štěstí

protože třeba jednou  kdo ví …

a svět už nebude tak šedivý