Vzpomínková
Vzpomínková
Zrozeného svítání se ptám,
proč po slzách mi chutná stín
v zákoutí padlých mléčných řas,
uzamkni mě v sobě darovaným slovem,
podušku podetmí vykasám,
rozprostřen v lůně jeřabin,
odepnu zítřku šedý vlas,
v podešví zůstal jsem dítětem
Mlhavé obrysy bezkřídel
opadaných podzimkovou tmou
probouzí ohluchlé hladiny mezikdysi,
prošla jsi mléčnými tepnami,
v zákoutí zřítelnic jsem se chvěl,
posbíral jsem tě zbarvenou,
vzpomínkou zpečetil rukopisy
pohádek, které jsi četla mi.
Zpáteční adresa s nadpisem Láska,
na známém ostrově mezidlaní
stopuji písečné duny dechu,
jsem kormoránem návratů,
dokud v nás svítání nepopraská
trhám tě v trsech po maliní,
dotekem rozprostřenou v mechu,
poskládám v půlnoční sonátu
v remízku vzpomínání
Komentáře (19)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
nádherná sonáta...slyším ji znít..až tam v ozvěnách...kde lze překročit práh...děkuji...úsměv.z
09.11.2014 12:18:22 | zdenka
Kdyby mořské víly měly klobouky, musela bych smeknout ! Před tebou básníku.Má tvůj rukopis i originalitu.
05.11.2014 23:17:37 | Malá mořská víla
Kdyby mořské víly nebyly tak něžné a nebál bych se, že se rozplynou, když je políbíš, políbil bych je na ruku a musel bych se poklonit před jejich moudrostí a krásou, takto tedy alespoň po vánku, aby ses mi opět ukázala :o)Jinak děkuji za milý komentář, navštívení a pochválení, vážím si jich :o)a rovněž smekám před Tebou, občas klobouk nosím :o)
05.11.2014 23:23:59 | Akrij8
....ti,co stojí za našimi zády,naši předci...blízcí i vzdálení,
nás ovlivnili a stále ovlivňují,i když jsme se mnohdy ani nemohli osobně setkat....velmi silná je Tvá vzpomínka.....Ji.
05.11.2014 19:38:15 | jitoush
Děkuji Ti, milá Jitko :o) To je pravda, člověk jako by cítil jejich blízkost a dech, slova i smích a náhle ví, že přes všecko není a nebude sám. Děkuji za milé zastavení a komentář :o
05.11.2014 23:04:40 | Akrij8
tyhle pocity se mi těžko komentují...vím ale jedno se svými prarodiči často rozmlouvám...byť tady na Zemi nejsou pořád mi mají co říct...a pořád mě umí pohladit i záhlavec lípnout...
05.11.2014 07:15:42 | enigman
Moc Ti děkuji, milý enigmane. Vážím si Tvých slov, že ses o ně podělil. Mám to také tak, často s ní rozmlouvám, i když už není na Zemi. Vidím ty moudré oči plné lásky a slova plná ráznosti i něhy,stále mě doprovází :o)
05.11.2014 23:02:16 | Akrij8
tak tady tuto si ráda přečtu vícekrát,ta přímo hladí...nádherný verše!
04.11.2014 18:23:52 | střelkyně1
Děkuji Ti, milá střelkyně, to mě moc těší, že se Ti zalíbila a stojí za návraty :o)
04.11.2014 19:03:25 | Akrij8
Ty píšeš fakt skvěle...s takovou bohatostí slov se už dneska člověk setká málokdy.
04.11.2014 09:09:09 | Robin Marnolli
Moc Ti děkuji, milý Robine, za milý komentář a uznání, vážím si jich :o)
04.11.2014 13:10:05 | Akrij8
Nemám slov, Jirko...
Nádherné...
:)
04.11.2014 00:23:14 | Gabriela Green
Děkuji Ti, milá Gabrielo, to víš, dušičky a vzpomínky... :o)
04.11.2014 00:28:19 | Akrij8
Vzpomínky nás doprovázejí neustále :-) Proto by jsem si jich měli vážit :-)
Ale napsal jsi to opravdu krásně :)
04.11.2014 00:31:29 | Gabriela Green
Ju,ju, to já vím :o) Však ta vzpomínka je stále živá. Babička byla jako máma :o) Děkuji
04.11.2014 00:34:50 | Akrij8