Neodcházej
nechoď ještě
vždyť náměstí se pořád neprobudilo
vzpomínky stále žijou
a voní tvojí vodou po holení
cigaretami
a šeptají tvým hlasem
prší na chodníky a náhrobní kameny
děti jsou poučený že kouření způsobuje rakovinu
že i v létě mrznou dlaně
a že žádná náruč není synonymem pro bezpečí
mlčíš a ležíš
tatínku co se to stalo
že po šesti letech pořád chybíš
že smutek má odřená zápěstí
za nehty hřbitovní hlínu a tiše se směje
tatínku
co se to stalo
pro slzy zavřeli okna
to jenom před bytem soucitně prší
čas se zastavil a má shrbená ramena
poškrábaná
a místy
tak trošku krvácející.
Některé věci bohužel nelze pochopit, natož přijmout, ale ve Tvých slovech je spoluprožíváme a žijeme.Silná báseň, Eliško, máš dar oživit slova...
13.10.2015 21:07:15 | Akrij8
.....navždy v srdci.....vždy mě,Eli, v tom srpenci dojmeš.....Ji.
Je hodně lásky v Tvém vzpomínání...a to je dobře.....nech ji proudit
tam......bude se to tam někde chvět a vibrovat a bolest se promění.....
slzy skanou pro úlevu a smíření...
18.08.2015 21:11:18 | jitoush