Návrat k sobě
už nemám křídla polámaná
nejsem ten rozbitý talíř
to nejsem už já
už žádný pranýř . . .
má křídla jsou opravená
mé rány slepené . . .
zas dívám se
do daleka . . .
a tam někde za mnou
ta tíha z ramenou
co setřásla jsem
právě odtéká
řekou Styx
to zlé . . .
neohlížím se
víc . . .
...neohlížet se.....to abychom nezkameněly/i/.....Ji./úsměv/
09.02.2017 20:19:37 | jitoush
:-), tak to je jitoush moc vtipná poznámka, díky Ti za Tvoje milé zastavení :-)!
10.02.2017 05:06:05 | Fany
V životě se mění hodně věcí, ale tvé básnění mi připadá stále stejně čisté a krásné :-)
06.02.2017 22:14:29 | Kubíno
Milý Kubíno, teď jsi mě dojal, při velké chvále říkám, že strkám hlavu do písku, tak teď jsem tam zahrabaná celá :-)! Díky Ti :-)!
07.02.2017 06:51:00 | Fany
Neohlížet se... víc... Je skvělá, do mé momentální nálady hezky zapadající :-)...
06.02.2017 17:26:35 | maková dívka
Blahopřeji k té povedené generální opravě, hrozně ti to sluší :-)
06.02.2017 13:46:31 | klaun
:-), ano, ano, nejen duší živ je člověk, a zde, jak vidno, obdivujeme pouze ty duše, což je, jak sis Ty jediný klaune, povšiml, v mém případě opravdu škoda :-)! Díky hezky :-)!
06.02.2017 14:33:03 | Fany
Nádhera a já dávám ST. Jen pozor na to, jak se říká - slepené nedrží.. ;)
06.02.2017 10:35:56 | Ricarda Haner Lowery