VIRE!

To, co chci, Výsosti,
není o hrdosti,
učinil´s za dosti,
je čas se oprostit.

Cpáti se než
líp,
vší tou marnivostí,
kterou mě hostí
příslib
poctivosti,
že nejsi zlý. Vire!
Však aň dobrák od kosti!
Jak zváti tě mám? Sire?
Lorde? Milosti?

Jen nakládej s municí!
Jen tak dál, dle libosti...
Neznáš-li svou hranici,
neseznáš ni lítosti.

Vysmívat se slabosti,
bolesti lidské, žalosti
a budovati své štěstí
na tom, je vskutku ke zlosti.

A za ty tvé podlosti,
co nikde nikdy nevěstí
dobrého nic,
měl dostat bys víc
a téže za lesti
i neřesti,
než jen pěstí,
někde na předměstí.

A ty tvé oplzlosti,
jež přisuzuješ osobnosti
stejně, jak i zákeřnosti
a jiné další podivnosti...

Inu, kdo chce kam...
Však i změní se kurs událostí.
Ortel svůj vyřkneš si sám
vlastní svou ohyzdnou nestoudností.

A pak si, ty hromado kostí
i zhyň v své pitomosti.