Starý hrad
Starý hrad
mě ovál dechem marnosti.
Okamžik, příliš dlouhý,
co jindy vede k radosti,
dnes provázen je hrůzou,
z nemilosrdných závratí.
Chci zůstat mezi lůzou.
Neb nehledá, kdo neztratí
a kdo nešplhá vzhůru,
ten nikdy dolu nepadá.
Plamen vždy láká můru,
a květina vždy uvadá
a láska vždycky bolí
a vyhrává, kdo míň má rád.
Věřte si na cokoli.
Jsem starý nedobytný hrad...
Komentáře (16)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
V podzimním tichém mrholení
podél řeky, kde nikdo není,
najednou lahev k břehu plave...
že by to.........city věnované?
Pak tedy ve zdech hradu nechám
hořící louč...
a tiše spěchám
najít toho, kdo slova skládá
přesně, jak mám to i já ráda... :o)
(máš pravdu, na básních je hodně prázdno...)
16.10.2020 14:40:50 | Cecilka
...každý hrad se dá dobýt...dříve nebo později......víš jak je to s
vyhladověním......Ji./úsměv/
21.01.2020 22:28:53 | jitoush
Nádhera. Nemám (nebo nechci mít) ten analytický dar a buď se mi něco líbí, nebo nelíbí. Toto se mi líbí velmi!
21.01.2020 19:30:32 | R.K.
Ty by si to chtěl mít totiž všechno hrozně jednoduché,
ale copak to jde, když tak hezky píšeš?
No to nejde přehlížet, přeci...:-)
21.01.2020 13:16:46 | Dreamy
V čem jednoduché?
21.01.2020 15:19:43 | praetorian
No že se uděláš nedobytným...Stejně se nějaká dostane až k tobě, touha...:-)
21.01.2020 15:24:09 | Dreamy
..jistě prožito....jo jo musel jsi legionáříku napříč procourat celou Galii
-tedy Zaalpskou i Předalpskou....:-D* ST*
21.01.2020 11:28:44 | Frr