vím už se nevrátíš
chybíš mi
chybíš
nesu svůj kříž
každým dnem
jsme si blíž
bělostná oblaka
oči laní
smějí se
usmívají
dech
hladí tvář
prst
po prstu
otvíráš slabikář
slovo
po slově
do kamen přikládáš
polínko
po polínku
děkuji
za tu zář
teplo domova
oblaka hebká
chtěla bych
od znovu
pro vzpomínku
Vzpomínku hřejivou ve svém srdci máš ;-) *ST
11.07.2020 20:43:38 | jenommarie
Ano. Právě kvůli takovým poetickým myšlenkám jsem opravdicky začal dívky milovat už ve třetí třídě.
Ale i dnes neměnné... i když v ochozené bídě.
Krásná poezie, Zdenko* Ubrala si ze mě. Chce se mi s Tebou skákat přes švihadlo.
11.07.2020 14:04:17 | šerý