Jen žádný potíže

Myšlenky moje jsou ptáci v kleci
zavřeny za touhu mluvit k věci
zavřeny za víru
za lety bez tíže
při tónech klavíru
zevlují skrz mříže

„Jen žádné potíže“
„Jo?“
„Jen žádné potíže“

Pak se to stane.
Pan klíčník je tu, od svíčky
pálí si cigaretu
rudý ve tváři, jak tahá za ni
kdo nechce hořet, tak ten se brání.

Jako když tleskneš jednou dlaní
jako když sudy zas válíš strání
jako když nevíš, že vše je jen lest
znova se necháš tak zbůhdarma svést.

Opět tě dětství před tebou chrání
znova ty tóny klavíru
zase ty myšlenky na...

No, na co chcete,
ale hlavně...

„Už žádné potíže“
„Jo?“
„... žádné potíže“

BENG … B e n g … Beng

Ozvou se rány z pistole
Zahřmělo z kůru v kostele

„Ty vole ?!?“
                                                    „Co?“
                                                    „Co je pro Krista?“

„potíže, Ty vole“
„P o t í ž e “

A jako, když čelíš přesile
myšlenky strachu až zběsile
ukončit dílo své zamíří
život je zkouškou na pranýři.

Pomalu, abych nevzbudil se
sám sebe prosím:
„n e z a s t ř e l s e “

Sám sebe prosím:
„tref se hlavně“

Pak už jen zahřmí
                                     „…míří na mě!!"

" a co ten obličej?!?... "

„To zírá (M)… z hlavně“

„na mě ... JÁ!!“