Jsem s Tobim

Hej hou! Jak se všichni máte?? Dlouho jsem se tu neukázal, ale každopádně... jsem zpět. Nabízím k přečtení báseň inspirovanou skutečným zážitkem z léčby v Bohnicích - konkrétně z loňského prosince. Krásný a klidný večer vám všem.

 

K čertu s tím, co jsem zažil – já nezažil jsem dost

Můžu dál psát sebestředné básně, když udělá mi to radost

Jak mrknutím oka jeden příběh může vyhasnout

Je to tak absurdní i tak přirozené

Jako pro běžného smrtelníka se nadechnout.

 

Sedím tu jak opařen, sotva si vzpomenu, jak je to sousloví

Voják žije z minuty na minutu, voják žije z náhody?

Sešli jsme se tu jako blázni, ale jsme skvělá parta mladých lidí

V jedné bezstarostné chvíli dřepíme u telky…

Ale někdo mezi námi chybí.

 

Tobi.

 

Měl jsem pochopit

Tvůj prázdný, tázavý pohled přes den

Voják žije z náhody

A já to vím, taky jsem si tím prošel

Stačí jen malinko pošťouchnout osud jiným směrem

Pak otázky bez odpovědí se navalí jak vojsko a my se s ním perem.

 

Už za těch pár dní, co se tu vídáme jsi na nás zanechal stopu

Vždycky chodíš s námi do kuřárny, ač nejsi kuřákem ani trochu

Tobi, chci ti pouze říct, že jsme tu všichni pro tebe

Rozumím tomu, že ti nikdo nerozumí, ale my se o to snažíme.

 

Tobi, dýchej, aspoň trochu vzduchu nasaj, jednou budeš dýchat zplna

Ten večer mohl být ještě těžší, kdyby kámoš nevystřelil jak pružina

Zpráva na rozloučenou – na instáči – zobrazeno, pochopeno

On v té chvíli duchaplně pádil ti sundat z krku prostěradlo…

 

…bez tebe by to totiž nebylo ono.

 

Dnes vzbudil jsem se časně a šel jsem dopsat tuhle báseň

Kéž bych sám líp pochopil, že jen za sebe tu nejsem

Debilní benzáky, svinstvo! Nesmím je nechat uspět

Mohu se jen domnívat, kolika lidem bych já vlastně mohl chybět.