ulpíváš
ulpíváš
Anotace: Tato náleží lásce, jež zanechala rýhy... jak z úsměvů, tak z trápení. Nebyla ideální, ale prolnul se s ní můj svět, na několik let. Místy se v myšlenkách samovolně vracím k těm, kteří byli jeho součástí... snad i více než k lásce samotné. Znáte to také? *
Jak Tě pustit, vzpomínko,
když k noci padá déšť
na tváře políbených
nastokrát
Hořkosladké mrholení,
po tváři hoří
můj náhlý žal,
který prožít je třeba
(snad to také víš)
Pouštím Tě, -
jsi součástí mne,
navždy skutečná
či spíše uskutečněná
a dnes už jen vzpomínka na dny,
kdy jsem měla dlouhé vlasy
jako panenka
Vzpomínko, dej se na odlet
s laskavým pozdravem,
je tak těžké
necítit,
když má přejemná duše
byla zrozena
právě s touto esencí
laskavá,
snad mě to jednou zabije,
ta
laskavost...
Vzpomínky
mě dnes zahání do kouta,
ztracený svět
uplývá v přízi tichých smutků,
navždy pozměněn
navždy
[...]
/bez Tebe/
Jiný,
cizí,
sterilní
i s Tebou;
co se sebou?...
Bylo správné odejít,
přesto ty malé
dennodenní okamžiky
ulpěly na začouzených sklech mé
orosené duše
navždy...
Sbohem,
Ty totiž nikdy nebudeš rozumět
jazyku mé něžné psýché, -
a to vydá za víc než
všechny malé krásy světa;
nakonec
k tomu už jsem přece dávno došla
...
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
kolik se do nás vejde... :)
11.01.2025 09:44:55 | nehledaná
No jó... vejde :-). Znáš to jistě také, básnířko, když to říkáš... *
Děkuji Ti za zastavení a komentář, měj se *.
15.01.2025 21:16:54 | Rozmarýna
Vzpomínky tě vždy posílí, ale až nastane správný čas a podaří se z nich vytěsnit můry, pokud se do nich tedy stihly vyklubat.
11.01.2025 02:14:56 | Špáďa
Velmi pěkně řečeno! Můry se klubaly... ale to už v době, kdy vznikaly samotné vzpomínky, respektive se tam vytvořily jejich zárodky. Teď se jen derou ven a žadoní o pozornost... :-) Ale když se jim člověk chvíli věnuje a pak je pustí otevřeným oknem ven, je to dobré.
Řekla bych, že tehdy nastane ten správný čas a vzpomínky Tě posílí :-)).
Díky za komentář i zastavení *.
15.01.2025 21:08:52 | Rozmarýna
.....Čiší z Tvé básně vyrovnání se s tím vším...život to tak přinesl a zasejc časem odnesl....tak to prostě je.....líbí se mi Tvé zpracování,Tvá sebereflexe...nahoru...dolu...to nás formuje,jak děje v přírodě tvarují krajinu.....i my jsme takovou krajinou a vše,co se uděje, se prostě otiskne.....Ji.
10.01.2025 20:06:03 | jitoush
Moc Ti děkuji za nádherný komentář! ** Přirovnání člověka ke krajině formované přírodními pochody se mi velmi líbí... máš vhled i schopnost vystihnout myšlenku slovy... a já si toho cením :-)). Měj se hezky *.
15.01.2025 20:51:41 | Rozmarýna
vzpomínej na minulost, těš se na budoucnost, ale žij přítomností, jinak to nejde
10.01.2025 14:31:22 | zase já
Tak... řekla bych, že žít přítomností není tak obtížné, jak se může z básně zdát... :-). To jen tak čas od času přijde nostalgická vlnka/ vlna, co mi zamokří/ podrazí nohy... ale nic závažného, to se jen tak dorovnává, co se dorovnat má.
Ale pravda, člověk se tomu může poddávat, nebo si prožít, co je třeba, - ale pak nechat jít...
Každopádně díky za komentář a zastavení *.
15.01.2025 20:46:02 | Rozmarýna
..být laskavá - je jako hvězdná hrana
mé pero horce píše krví slova rozvášněná
že dnes dnes? tys došla! Já jsem rozervána
svou touhou poklonit se majestátným Ženám :)
10.01.2025 13:50:57 | šuměnka
Děkuji Ti velice, zlatá šuměnko... byť sama si jen zřídkakdy připadám jak majestátná, tak žena (natož z velkým Ž), - byť věk už bych na to měla, to je fakt :-). Děkuji za slova a veškerá kouzla, která s sebou nesou... **
14.01.2025 22:45:22 | Rozmarýna