ChatGPT | Znak v prachu cesty

Znak v prachu cesty 

foto: mapato

Vyšel jsem si zase jednou sem nahoru a posadil se na mou oblíbenou lavičku.
Bylo horko jako v peci, ale výhled byl překrásný. Celé údolí mám jak na dlani.

Je odtud vidět ale i část terasy malého občerstvení, tak padesát metrů od mé lavičky.
Zbytek terasy, tedy její levou část, zakrývá bohaté listvoví nějakého keře.
Za ním jsem celkem dobře schovaný, sám ale vidím velmi dobře.
Často tu sedávám a pozoruju cvrkot na té terase. Mám tady možnost aspoň na chvíli zapomenout na prášky a nemoce, proti kterým je beru.

Právě přišla mladá žena, něco málo přes dvacet. Měla žluté šaty s ještě žlutšími květy, bez rukávků a celkem až odvážně krátké.Její souměrná postava dělala dojem dokonalosti, nebyla ani hubená ani tlustá.
Když si objednávala, byl slyšet její chichot až sem ke mě.

Za chvíli jí přinesli něco červeného ve sklenici, víc jsem odsud rozeznat nemohl. Za moment si z kabelky vytáhla mobil, něco tam namačkala a začala konversovat.

"No", řekl jsem si, "mohl by ses vydat zase zpátky, starý brachu".
Když v tom žena vstala od stolu, vzala si svoje sakypaky a přestěhovala se
k tomu nejposlednějšímu stolku, který byl ještě navíc v malém výklenku a tím i víc chráněný před zraky náhodných pozorovatelů. Tím jsem teď byl samozřejmě i já.
Už jsem se chtěl zvednout, když tu jsem najednou zaznamenal nějaký pohyb v držení těla té mladé ženy. Znovu jsem zcela dosedl na lavičku a aniž by mě cokoliv napadlo, i třeba jen podvědomě, jsem na tu mladou ženu zíral.
Ona totiž nedělala nic jiného, než že začala pod stolem onanovat, se sluchátkem u ucha.

Okamžitě jsem ztáhnul svůj zrak do prachu okolo lavice, příčílo se mi té mladé ženě vstupovat do soukromí. Pak jsem hůlkou do toho prachu začal kreslit, jako bez ducha, znak ženského přirození. Tím nejjednodušším možným způsobem, a to je tedy způsobem školáků ve věku tak nějak přes deset let.
Zase jako bych znovu slyšel "ty vole, koukej, ta má ale kozy" nebo "myslíš, že má černou píču? I když je blondýna?"
Za pár okamžiků bylo mé dílo v prachu cesty doděláno. Už jsem se zase chystal zvednout a jít
domů, když tu těsně u mě slyším rozzuřený ženský hlas:
"ty prasáku jeden starej, že se nestydíš! Pfuj!"
Vedle mne stála starší žena, asi tak mého věku. Výraz její tváře nebyl příliš přívětivý.
"To by stále ale nebylo to nejhorší: vždyť ty ale ani pořádně nevíš, jak taková kunda vypadá!
Styď se!"
Pak najednou sukni zvedla a vystrčila na mě tu svou nádheru. Kalhotky neměla.
Nadzvednul jsem slamák a řekl: "děkuju Vám, vzácná paní, za Váš odborný výklad, začíná  mi svítat."
S trochou námahy jsem se vyšvihnul na nohy, mírně se uklonil a řekl: "dovolte, abych se Vám představil: říkají mi 'mapato' ". Ta žena ihned omdlela! No ani mě to nějak moc nepřekvapilo.
Zavolal jsem sanitku a když už byli hodně blízko, odešel jsem šouravým krokem domů.