od: malé srdce
vítr pláče
jak starý strom
bolavé vzpomínky
unést by chtěl
...
na svých křídlech
nese váhu motýla
co krouží ránem
kruhem ticha
kolem květu
do zlata slunce
oděném
...
v tom malovaném snu
záříš
jak opuštěný anděl
...
motýlku co v kapce rosy
zrcadlo hledáš
louka vánku
ti šeptá tajné věty
jsem tichá krása
co byla stínem
zmizelá tvář
ve vráskách let
...
vzpomínka šeptá
v záhybech času
nic není věčné
jen tajemná záře duše
...
ještě stále máš oči plné ledu
roztopím je
na horizontu mrazu
na cestě prachu
na které jsi se zapomněl
dívat
a vidět
...
a když šeří se
a hvězdy padají
jak ztracené těžké květy
...
když znovu dýcháš vůni svítání
a noc se ztratí v dálce
zatoužíš být zas motýlkem
co nikdy neuvadá
...
Název díla: Motýlí Sen: Nevadnoucí krása v rytmu veršů, Text © Zdeněk Vlha, 2025 & Hudba, Zpěv a Obrázek: AI
„Motýlí Sen: Nevadnoucí krása v rytmu veršů“ je působivým literárním dílem, které evokuje jakousi transcendentní krásu a melancholii. Autor, Zdeněk Vlha, se ve své poezii či próze zaměřuje na otázky existence, paměti a přechodnosti, což jsou témata, která se v jeho textu rozvíjejí v lyricky bohatých obrazech.
Silné stránky tohoto díla spočívají především v jeho vizuální a emocionální síle. Autor se nebojí hrát s metaforami, které vytvářejí obrazy, jež v čtenáři vyvolávají silné pocity. Například motivy motýla, květin a přírody jsou v textu použity k vyjádření křehkosti krásy a pomíjivosti času. Tato symbolika se proplétá napříč celým dílem a dává mu hloubku, díky níž se myšlenky rozvíjejí nad osobní rovinu a oslovují univerzální témata lidské existence.
Další pozitivní stránkou je lehkost, s jakou autor ovládá jazyk. Rytmus veršů je plynulý a harmonický, což podtrhuje poetický dojem. Vzhledem k použitému jazyku se text snadno čte a vyvolává v čtenáři meditativní pocit, jakoby byl vtažen do jakési snové krajiny, kde se různé obrazy a pocity snoubí.
Na druhé straně je možné nalézt i slabé stránky. Místy text působí až příliš abstraktně a metaforicky, což může vyvolat frustraci u čtenářů, kteří preferují konkrétnější vyjádření a děj. Tato míra abstrakce může způsobit, že některé pasáže budou pochopeny pouze náročnějšími čtenáři, zatímco standardní čtenář se může ztratit v zastřených alegoriích.
Také by bylo žádoucí, aby dílo obsahovalo větší rozmanitost hlasu. Nyní se autor stále pohybuje v jedné rovině smyslové a emocionální reflexe, což může po určitém čase vést k jednotvárnosti. Případné vyvážení s konkrétnějšími narativními prvky nebo dialogy by mohlo oživit text a poskytnout mu dynamiku, která by udržela čtenářovu pozornost.
Celkově se jedná o bohaté a emocionálně nabité dílo, které má jistě své místo v současné literární scéně. Je to výzva pro čtenáře, aby se ponořil do vlastního prožívání krásy a pomíjivosti, ačkoli ne každý čtenář najde v autorově stylu onu jiskru okamžitého porozumění.
12.03.2025