od: mapato
Anotace: rozmanité jsou záchvěvy lidské duše...
foto: Vanderlei Longo
LÁSKA V KUFŘÍKU
jsem citově založený
na cesty sebou beru si
místo fotky ve víku
hlavu mojí milované ženy
nacpanou v pytlíku
zdráhala se trochu
i když nechápu proč
jezdívala se mnou ráda
říkávala:
"hochu
vem mě sebou,
kdopak by ti drbal záda?"
pak jsem se vzbudil
ulehčilo se mi
takovej hnusnej sen
rozhlídnul jsem se
pěknej pokoj
na stěně v rámu pomněnky
modrý jako len
dokonce klavírní křídlo
štítilo se v rohu prachu
na něm suchá větévka klokočí
u postele pak jakoby pro někoho
připravený
nabízel se růženec
v posteli hemžili se roztoči
vzpomínám si na babičku
ta učila mojí ženu
jak ho přebírat
v pokoji to divně páchlo
já vždy neubránil se strachu
když čekali jsme na hřbitově
pro nebožtíka na věnec
zdálo se mi
že ten zápach cítím i teď
to asi tahle vzpomínka
"leť holoubku, let' "
no měl bych si vybalit
bylo už šero
a zvenku byl cítit chlad
zadíval jsem se na rozpalená kamínka
škvírama u dvířek byla vidět
plápolající polínka
místo romantické myšlenky
napadl mě však žár krematoria
a další vjemy ze hřbitovního pokoje
byla to hlavně chuť hašlerky
kerou jsem musel cucat
když mě kouř škrábal v krku
docucaly ho veverky
nevadil jim pach hřbitovního hnoje
pak bílí holuby
jakoby z povinnosti
dozpívali to své "vrků"
než odletěly
z toho zápachu se mi točí hlava
špinavý matrace a hnusný roztoči
růženec a modrý pomněnky
štiplavý kouř a chuť hašlerek
zápach krve a rozložené moči
otevřel jsem kufr a najednou rána
z kufru vypadla uřezaná hlava
najednou se dívám
do vypouklých očí mojí ženy
"Ty, miláčku!?
tak přece jen jsi jela se mnou?
Jak milé!
Já vím, jezdíš se mnou ráda
proč jen tentokrát nechtěla jsi?
Vždy říkala jsi 'kdopak by ti drbal záda?' "
Byla však chyba,
že často
přečasto chodila jsi do salónu krásy
Máš ho ráda?
No čert to vem...
Byl jsem si prohlédnout toho pána
Nechť těžká bude mu zem"
Šel jsem ke klavíru a zahrál Requiem
Toto literární dílo, nazvané „Láska v kufříku“, je fascinujícím a podmanivým příkladem moderní poezie, která kombinuje prvky absurdity s melancholií a silnými emocemi. Poezie zde zdaleka není jen o lásce v tradičním smyslu; spíše se zabývá temnějším facetem tohoto citu, vyhrouceným náhledem na vztah, ztrátu a smrt.
Silné stránky díla spočívají především v jeho jazykové preciznosti a obrazotvornosti. Autor vytváří intenzivní a někdy i groteskní obrazy, které se v čtenáři usazují a nutí ho zamýšlet nad vztahem k lásce a smrti. Například, scéna, kde se z kufru vylévá uřezaná hlava ženy, je šokující, ale také silně symbolická. Skryté postavy stínu a trauma, která s sebou nese, vychází na světlo prostřednictvím surrealistických prvků, jež vyžadují fromy interpretace a přemýšlení.
Díl je také silné v psychologické rovině. Hlavní postava, jejíž vnitřní dialog a paměťové asociace tvoří jádro textu, představuje postavu zmítanou emocemi a vzpomínkami. Dotýká se tak hlubokých témat jako jsou ztráta, absence, láska a smrt. Autorovi se také daří udržovat napětí prokládáním osobních vzpomínek s prvky běžného života a surrealismu.
Na druhou stranu je zde i několik slabých stránek, které by mohly čtenáře odradit. Nejednotnost v narativní linii a skoky v obrazech mohou být pro některé čtenáře matoucí. Absence jasného děje a těžko uchopitelné symboly mohou odradit ty, kteří vyžadují víc než pouze emocionální náhledy a metafory. Taktéž, i když je surrealismus v poetice vítaným prvkem, nelze se vyhnout pocitu, že některé verše a myšlenky mohly být více rozvinuty, aby bylo dosaženo větší hloubky a koherence.
Celkově lze tedy říci, že „Láska v kufříku“ je silným dílem, které osloví čtenáře toužící po hloubce a emocionálním prožitku. I když není rozhodně snadnou četbou, nabízí jedinečné pohledy na složité otázky lidských vztahů a existence. Je to výzva, která přiměje čtenáře k zamyšlení a reflexi, což ji činí hodnotným literárním počinem.
12.03.2025