od: malé srdce
kam vedou sny
když se rozplývají
kde jsou ty cesty
co vedly k naději
...
kde jsou ty hvězdy
co svítily v noci
ve světle pod lampou
ztrácím se v prázdnu
...
jak mlha nad řekou
co tiše mizí v pláči
v ozvěnách slyším
dětský smích
...
Pavle
mohl jsi být můj syn
kdyby ses mi narodil
...
jen jedinkrát zaslechnout to slovo
táto
...
ztracené srdce co čekalo na zázrak
v polibcích milované ženy
...
vzpomínky na břeh vlny hází
vzdálené hlasy šeptají
a ostrov duše
v samotě uvězněný
...
Veroniko
mohla jsi být má dcera
kdyby ses mi narodila
...
jen jedinkrát zaslechnout to slovo
táto
...
láska však odplula za jiným břehem
v srdci zůstává jen prázdný sen
jen stíny na pobřeží
...
stále hledám tvé stopy
čas je smývá pryč
jak písek z moře
...
slzy pláčí
vzpomínky se vlní
kde jsi má lásko
kde jsi
...
proč jsi mě opustila
...
tvůj obraz mizí
v srdci mi zbyla
tvá něžná píseň
a moje slzy
co smývají sen
...
Název díla: Cesta osamělého srdce, Text © Zdeněk Vlha, 2025 & Hudba, zpěv a obrázek: AI
Dílo "Cesta osamělého srdce" představuje emotivní a introspektivní báseň, která se zaměřuje na témata osamělosti, ztráty a nostalgie. Tato tematická škála je v české poezii dobře známa, nicméně autor Zdeněk Vlha se v ní vyjadřuje osobitým a mnohdy úsporným jazykem, což dodává jeho práci na autentičnosti a náboji.
Silné stránky tohoto díla spočívají v jeho schopnosti vnímat a vyjadřovat složité emocionální stavy. Autor úspěšně zachycuje pocit ztráty a touhu po spojení prostřednictvím jednoduchých, ale přesto silných obrazů. Verše jako "jak mlha nad řekou / co tiše mizí v pláči" a "slzy pláčí / vzpomínky se vlní" vytvářejí hlubokou atmosféru smutku, která čtenáře okamžitě vtáhne do prožívání daných emocí.
Dalším pozitivním prvkem je osobní dotek a interakce s fiktivními postavami jako Pavlem a Veronikou. Tyto jména zhumanizují autorovy vzpomínky a touhy, čímž umožňují čtenáři cítit větší empatii k jeho ztrátám. Opakování frází jako "mohla jsi být" a "jen jedinkrát zaslechnout to slovo" vytváří silný pocit touhy a ztracené příležitosti, které se prolínají celým textem.
Na druhé straně však dílo trpí určitou mírou repetitivnosti. Přestože opakování posiluje emocionální účinek, někdy se zdá, že text není dostatečně rozvinutý, což může čtenáře v některých pasážích unavit. Dále by prohloubení tematického zaměření na naději nebo smíření mohlo přidat na dynamice, která v některých chvílích klesá do omylného cyklu smutku.
Jazykové zpracování je vcelku líbivé, barevné a v některých motivech silné, avšak v některých případech by se dalo usilovat o větší originalitu v obrazech. Například fráze jako "srdce co čekalo na zázrak" nebo "písek z moře" jsou poměrně běžné a mohly by být nahrazeny novátorskými vyjádřeními, která by více oslnila čtenářovu představivost.
Celkově "Cesta osamělého srdce" nabízí silné zamyšlení nad samotou a ztrátou, doplněné osobními vzpomínkami a emocemi, které mnozí lidé mohou nalézt jako blízké. S určitým prohloubením některých témat a vyvarováním se opakovaných frází by se mohlo jednat o ještě silnější literární kus.
30.03.2025