od: MartinX
Zase doma pod larisou,
vzpomínám na horu Lysou,
Tu, co dneska každý cyp,
sotva vyjde aniž chcíp,
musí poslat rychle honem,
se selfíčkem telefonem,
podělit se o novinu,
že to „běžel“pod hodinu!
Na Lysou je mnoho cest,
každou stranou dá se lézt,
z Šancí nebo od hráze,
z Mazáku snad nejsnáze.
Z Malenovic z Rajské boudy,
od Bezruča, hangem, Koudy!
Z Visalají z parkoviště,
Z Ostravice též od hřiště
Stojkou z Krásné z Mohelnice,
pod vrcholem vrstevnice,
sjezdovku dál severní,
s nesmeky si vyběhni.
Na vrcholu tělo prubni,
a pár mladých ještě rubni.
Stejně jako každým rokem,
nazývám se v lednu cvokem
Od přejezdu z Ostravice
Tři v jednom že nikdy více?
Večer doma před usnutím,
aniž tělo k tomu nutím,
pohybuje sebou samo,
dal jsi nás zas drahý kámo,
počkej tedy na nás hore,
rychlý jsi byl Dalibore,
dva jsme totiž pod larisou,
s Parkinsonem běžím Lysou.
Dílo „Vzpomínky na Lysacup“ se ukazuje jako originální a osobně laděný text, přičemž jeho hlavní silnou stránkou je autentický prožitek a schopnost zachytit atmosféru horské přírody a sportovního soutěžení. Autor paradoxně dotýká nejen fyzických aspektů, ale i psychologických a emocionálních prožitků, což čtenáři umožňuje nahlédnout do intimního vztahu k tomuto místu.
Jazykové zpracování je vcelku svěží, s použitím nářečních prvků a obratných metafor, čímž vzniká příjemná melodie veršů. Rýmová struktura přispívá k lehkosti textu a zefektivňuje jeho čtení. Tímto autor efektivně zmiňuje, jak moderní technologie a fenomén sociálních sítí ovlivňují naše vnímání tradičních outdoorových aktivit, což je v dnešní době velmi aktuální téma.
Na druhé straně je zde patrný jistý nedostatek hloubky v některých reflexích. Ačkoliv autor pozoruje fenomén „selfíčkování“, chybí hlubší kritické zamyšlení nad tím, jak tento trend mění vztah k přírodě a sportu. Dále se v textu objevují určité pasáže, které mohou působit poněkud chaoticky, a to zejména ve výčtu různých tras, což může vyvést čtenáře z konceptu.
Kritika se rovněž zaměřuje na nejednoznačnost emocionálního vyznění – zatímco některé pasáže jsou vysoce osobní a introspektivní, jinde autor přejde v tónu k ironii až sarkasmu, což může čtenáře zmást ohledně zaměření díla. Zde by pomohlo lepší vyvážení mezi vážným zamyšlením a humoristickým nadhledem.
Celkově však „Vzpomínky na Lysacup“ zanechávají dojem, že autor má co říct a že se nebojí reflektovat složité otázky identity v kontextu moderního sportování. Ačkoliv by bylo přínosné pokračovat v prohlubování některých tematických aspektů a vyjasnění narativní struktury, dílo si zaslouží pozornost pro svou schopnost vyvolávat emoce a osobní vzpomínky.
19.04.2025