Takový normální den ve škole...

A je to tu zase, další nudná hodina. Látku už máme probranou a tak máme volno. Učitel, zavalený v testech, hledá brýle tak horlivě, že mu hromádka právě opravených testů padá na zem.Záhy zjišťuje, že brýle má po celou dobu na nose. Nad tímto zjištěním se pouze uchichtne a zakroutí hlavou. Díky narůstající neklidnosti ve třídě, zaboří nos do svého notýsku se známkami a už, už by někoho vyvolal, když v tom – zvoní…
Na přestávku se všichni vyvalí ze tříd. Na chodbě je tak těsno, že by se tam neprotáhla ani bakterie.Cesta pro učebnice, není nijak snadná ale nakonec se mi podaří prodrat se k mé skřínce, to by jsme měli,jsem u skřínky ale vyskytl se jeden problém.Jak ji otevřít? Kolem stojí hlouček mých spolužáků a nevypadá to, že by mi chtěli dobrovolně uhnout.Avšak když začnu otevírat dveře, zřejmě změní názor a ustoupí.
Najednou zase zvoní a já záhy zjišťuji, že cesta pro učebnice mi trvala celou přestávku.
Učitel přichází do hodiny relativně brzy, jen s patnácti minutovým zpožděním.Ještě za ním nedoklepnou dveře a už se dozvídáme, že kdyby blbost kvetla máme ve třídě jaro.
Než stačím otevřít sešit, položí učitel otázku, na kterou dotázaný spolužák zřejmě nezná odpověď.Učitel jen nevěřícně kroutí hlavou a spustí: „Vy mi to nepovíte? Vážně mi to nechcete říct, Vám to maminka zakázala? Vy nesmíte mluvit s cizími lidmi? Ne? Tady jste na VÝBĚROVÉ střední škole, nechápu jak jste se sem se svým IQ mohli dostat…“ poté nám zadá pár příkladů a odchází do kabinetu.
Když se vrátí, je rudý jako rak, vypadá to jako by se v kabinetu opaloval a chytil úpal. Když zjistí, že zadané příklady počítali dva lidé ze třídy, nadá nám do debilů, zadá další příklady (které stejně nikdo nebude počítat), sbalí si své věci a odchází se dál opalovat do kabinetu. Zanedlouho zvoní…