Mobil(y) a já

Dávno již odzvonilo (jak trefné...) těm dobám, kdy telefon vlastnil pouze ten nejbohatší obyvatel vesnice, čímž se stával váženým občanem a prakticky vůdcem smečky. Samozřejmě se jednalo jen o pevnou linku, ale i tak se u majitele každou chvíli stavil někdo s lahvinkou a prosbou, zda-li by mohl také využít tohoto moderního výdobytku techniky. A i díky tomu měli lidé tenkrát k sobě blíž. Jenže dnes je vše jinak. Mobil se stal základní lidskou potřebou, pro některé pomalu i důležitější než toaletní papír. Za mých mladých let kolovalo jedno úsloví, jež říkalo: „Každej debil nosí mobil.“ Pravdou však zůstává, že ho ze závisti užívali především zástupci sociálně slabších rodin nebo odpůrci nových myšlenek a technologií, jež se jen těžce vyrovnávali s faktem, že země je kulatá. Bohužel, časem si i všichni tito mí přátelé mobil pořídili. Přesto jsem vytrval a zařekl se, že si mobil nikdy nepořídím. A i přesto jsem jeden dostal. Toho dne pro mě získal výraz „danajský dar“ zcela nový rozměr. Většina zpráv, která mi od té doby přišla začínala buď a) „Vážený zákazníku…“ (infolinka) nebo b) „Já tě přetrhnu jak hada….“ (milující maminka). A když už někdy došlo na nějaké to c) „Ahoj miláčku, včera se mi to moc líbilo….“ tak jen proto, abych v samém závěru zprávy zjistil, že odesílatelem je Michal a jedná se o omyl (díky bohu za to). K infolince bych rád dodal ještě tolik, že po několika přijatých zprávách kolem deváté ráno po probdělé páteční noci, jsem se rozhodl napsat taktéž pár přátelsky míněných rad. Odpovědí mi často bylo jen strohé: „Volba CHCÍPNI / POJDI / ZDECHNI je neplatná, pro nápovědu zašlete ?.“ A jelikož je tato volba neplatná ale také bezplatná, dopisoval jsem si s infolinkou velmi často. Dále bych měl taky dodat, že můj mobil nepatří zrovna k těm nejmobilnějším, což mě na něm mírně znervózňuje. Ať ho totiž vytáhnu kdekoliv na veřejnosti, všichni se mi začnou smát kvůli jeho velikosti (řeč je stále o mobilu!!). Vytahují se na mě dokonce i osmiletý nedochůdčata s tím že: „Já tu mám pevnej disk s 2 giga na přehrávání MP3 a vestavěnej foťák s bluetooth a 16 777 216 barev a…“. V té chvíli mohu oponovat pouze tím, že můj mobil má tři odstíny šedi, deseticentimetrovou anténu a v minulém tisíciletí byl zvolen nejlepším mobilem roku. Pokud je neuvede do patřičných mezí ani toto, musím přejít k řešení nejkrajnějšímu a rozehnat je jednou ze dvou vyzváněcích melodií. Poté se mi však baterka zcela vybije a já si musím koupit nové monočlánky. Co dodat závěrem? Snad jen to, že dnem i nocí doufám v celkový výpadek všech mobilních sítí, aby se znova navrátila doba pevných linek a já se tak stal opět nejváženějším a nejnavštěvovanějším občanem vesnice.