Legenda o hrnku

Hrnek. Obyčejný bílý hrnek se žlutou hruškou. Co je na něm zvláštního?
Kuchyňské hodiny ukazují půl sedmé večer a nám se začínají ozývat podezřele hlasité zvuky z oblasti žaludku. Když na překrytí líbezných tónů nestačí puštěné rádio a šoupání nohama, s jasnou červení v obličeji se tedy postavíme tváří v tvář ledničce. Či spíše jejím útrobám.
Šunka, salám, párky… sýry, máslo, tvaroh. Poškrábáme se na hlavě a po vyčerpávajících duelech kdo z koho určíme jako vítěze sýr. Nalézt k tomu rohlík už není takový problém, červená ošatka neúspěšně skrývá poslední dva příbuzné tohoto pečiva. Protichůdným stiskem prstů ozkoušíme stáří rohlíku. Hm, nic moc…
Nyní už sedíme u stolu a před námi leží právě přichystané jídlo. Přimhouříme jedno oko. Má cenu si namlouvat, že je to opulentní večeře o třech chodech, servírovaná sličným číšníkem/ číšnicí?
Zakousneme se do rohlíku se sýrem a naše chatrné zuby svádí boj s rohlíkem. Naštěstí úspěšný boj, těžké sousto pomalu putuje trávící soustavou. A druhé. Třetí.
Najednou se zarazíme. Předtím nerozpoznatelný pocit absence osamoceného mléka v ledničce se zvětšuje. Prudce vstaneme. ,,Kde zas je ten hrnek!‘‘ rámusíme po všech možných i nemožných skříňkách a poličkách s nádobím, vyburcujeme ostatní členy rodiny, kam že před námi schovali nepostradatelný kus jídelního setu.
Členstvo rodiny krčí rameny. Rozhořčení a zároveň smutní se vracíme do kuchyně, kde na nás výsměšně hučí pracující myčka. ,,No počkej, ty potvoro,‘‘ vyhrneme si rukávy, protáhneme svaly a přiložením prstu na provokativní žluté tlačítko tu mrchu zneškodníme. Myčka zmlkne, jako když utne. Suverénně s pocitem vítěze zatáhneme za držadlo a megalomanským gestem odhalíme její slabé místo. Avšak běda! Myčka se nám pomstí prudkým zásahem horké páry přímo do obličeje. Poplašeně se chytneme za nos a když zjistíme, že neutrpěl žádné větší zranění, pošleme myčku do horoucích pekel.
Nádobí uvnitř se leskne. No jistě, Calgonit předvedl svoje kvality… prohrabeme se mokrým nádobím v horní přihrádce. Ošklivý modrý hrnek moderního tvaru, nabubřelý červený Nescafé a naivní bucláček s modrou kytkou. Náš favorit se skrývá úplně vzadu, zakryt pokličkou. Něžně ho vyprostíme z myčky, přičemž tu potvoru nakopneme a hrneček ještě něžněji utíráme do hedvábné utěrky.
Vrátíme se k osychající večeři a do hrnku s hruškou naléváme mléko. Hrneček obemkneme prsty kolem dokola. Ano, teprve teď naše večeře dostává jakýsi smysl…