Samozřejmě, běžně nosím prací prášek v kabelce…

Je večer a já koukám na svůj oblíbený seriál Dr. House. Gregory House s týmem stojí před záludným úkolem – jak vyléčit pacienta. Už se zdá, že jsou téměř u cíle, když se jeho stav rapidně zhorší. Obrazovka zčerná a já napjatě očekávám, co bude dál. Když v tom se na obrazovce objeví dvě ženy, které si povídají o špinavém tričku. Tohle mě dokáže opravdu vytočit.
A to je přesně televizní reklama. Narušitel napětí sledovaného pořadu, za které vysílací společnosti obdrží ročně intergalaktické sumy.
Nevím jak vy, ale já nikdy nepřestanu žasnout nad obsahem reklam. Jednou z největších záhad, kterou asi stejně nikdy neodhalím, je pro mě žena „To já jsem ta, která se stará o jeho košili.“ Nikdy mě nepřestane udivovat fakt, že si tato osoba nacpe několikalitrový prací prostředek do kabelky, kterou si pak vezme na taneční zábavu, do divadla, parku, na nákupy i na školní besídku, do autobusu, kanceláře nebo do restaurace, aby mohla poradit číšníkovi, v čem vyprat ubrus politý vínem.
Když tak nad tím přemýšlím, jsou to právě reklamy na prací prostředky, které nejvíce ovlivňují mé myšlení. Je to celkem zvláštní, ale jakmile se řekne reklama, okamžitě se i vybaví slogan: „ Vanish, skvrn a špíny se zbavíš!“ Řekla bych, že reklama má trochu nesprávný účinek. Vanish doma nemáme (maminka kupuje jiný „důvěřuj růžové, zapomeň na skvrny“ přípravek), zato jsme s holkama vytvořily parodující větu: „Magi (chuť pravého hovězího bujónu), špína a skvrny sou zdravý!“
Nesmím však reklamě odepřít její originalitu a fantazii. Opravdu si nedovedu představit nic kurióznějšího, než ženu s vlasy, které „hází“ odlesky na všechny strany, nehledě na polohu a intenzitu osvětlení. Člověk, zvláště pak dospívající dívka, si pak připadá jako chudák bez dokonalých, hebkých, bujných kadeří, se kterými ani nedokáže předvést oslňující Schauma vlnu. A čím se pak má pochlubit kamarádce, když ne tím, že všichni muži stojí v její frontě?
Bohužel, tímto výčet originálních reklam končí. To, že je Sedlčanský Pepa zralý mě nenadchne. Jihlavanku nepiji, i přes její skvělou vůni. Případek Pur obejdu téměř bez povšimnutí, protože doma používáme myčku. To už spíš zauvažuji nad koupí Calgonitu, abych se necítila trapně, když z myčky vytáhnu hrníček se skvrnou od čaje. A nakonec, k ulehčení cesty do školy, mi spíš pomůže pravidelnější spojení prostředků MHD, než láhev Bonaqui.
Hurá, právě se ozvala melodie NOVY, která znamená, že zjistím, jestli chudák pacient z Dr, House přežije. Ale až dokoukám, tak určitě nesmím zapomenout zabalit si do školní tašky aviváž, abych ji zítra mohla doporučit spolužačkám.