Fyzika vždy a všude

Vcházím do třídy a cítím tu napjatou atmosféru jako každé pondělí. Příjemné probuzení po víkendu v podobě hodiny fyziky má svůj charakteristický nádech, jenž nás každé pondělní ráno vítá v prostorách školního suterénu. Vyhlížím hřívu dlouhých černých vlasů, náležících mé spolusedící Kristýně a zběsile se ji snažím upozornit na kapající topení, jehož náplň se nenápadně vloudila do jejího batohu. „Ach, ta fyzika !“ povídám si a pokračuji v chůzi. Kristýna, jež potichu kleje nad promáčenými knihami, po chvíli s hrůzou ve tváři vytahuje učebnici chemie – předmětu zbožňovaného námi oběma. Velmi si zakládáme na dobrém stavu našich studijních materiálů, neboť jsme si vzaly k srdci morální výchovu profesora, který nám každou hodinu připomíná, že stav našich osobních věcí zosobňuje nás samotné a že někdo, kdo odevzdá seminární práci bez úvodní strany, si snad ani nezaslouží studovat na gymnáziu. Chemie však představuje pro naši dvojici klenot, a o to příšernější bylo zjištění, že z Kristýniny učebnice chemie se stala obrázková bible. Nemálo k tomu přispěly veškeré fixy a zvýrazňovače, jimiž byla každá strana pokryta půlcentimetrovou vrstvou. V kontaktu s kapalinou nastala difuze a částice barevných látek pronikly mezi částice papíru zcela nerovnoměrně, neboť kapalina se přizpůsobila beztvarému tvaru nádoby – učebnice.
Pomalu se scházejí členové naší sebranky nazývané 2.A a společně s napětím očekáváme příchod našeho profesora fyziky, jehož hodiny kluci rádi označují za reality show „Kdo přežije“. A je to tady. Kristýně drkotají zuby – ona tvrdí, že kvůli zimě – a jde na ní jasně vidět, jak se chudinka obává testu nebo jiných mučících metod uplatňovaných na studentech, zejména pak v naší třídě, jíž se zřejmě profesoři mstí za její pouhou přítomnost.
„Chce být někdo vyvolaný ?“ Klasická otázka bez odpovědi a následuje – prosím potlesk – výběr nešťastlivce. V tom prostředí plném neviditelných částic se rychlostí zvuku rozléhá mé příjmení. Taju jako kostka ledu, neboť mě zaplavilo takové horko, které bych nelítostně poměřila s počtem Kelvinových stupňů na Slunci. Jak tak pomalu vstávám, gravitační síla se rapidně zvyšuje a pohled profesora na mě rozžhavuje ohnisko v rozptylkách mých brýlí. Smykové tření mé obuvi o podlahu vysílá vysokofrekvenční vlny, které by zachytil možná tak pes, avšak šoupání podrážek slyšeli úplně všichni se zatajeným dechem... zvuk se šířil ve vakuu.
První otázka a mám pocit, že je i poslední. Po zarytém mlčení mě však skrze okno ozařuje solární energie a v prochladlé místnosti se zvyšuje teplota. Ze zkoušení dostávám výbornou a sklízím zasloužený potlesk od užaslého obecenstva.
Hodina českého jazyka stála vskutku za to. Skandinávský spisovatel Andersen napsal pohádku o Ledové královně. Asociace s filmem Jezerní královna mi vnukla zajímavou myšlenku a pana profesora češtiny jsem obdařila vysvětlením souvislostí těchto dvou královen.
„Měrné skupenské teplo tání Ledové královny: Udává, kolik energie je třeba dodat jednomu kilogramu Ledové královny, aby se změnila na jeden kilogram Jezerní královny při teplotě tání.“ Několik málo spolužáků, kteří se do fyziky učili, se zapojuje do hledání spojitostí mezi fyzikálními jevy a inspirací spisovatelů. Nejprve se snaží pokračovat v mém původním nápadu a zkoumají, kolik energie by bylo třeba Ledové královně dodat, aby se změnila na Jezerní královnu, kdyby vážila 55 kilogramů. Hoši usilovně přemýšlejí, jakým způsobem by královnu rozehřáli, a vzápětí objevují další Andersenovu pohádku „Děvčátko se zápalkami“, což jim připadá jako dobrý nápad. Vzápětí ovšem tuto možnost zavrhují kvůli převaze vody.
Cestou do učebny biologie se náš spolužák stává obětí Newtonova zákona. Zakopl totiž o něčí batoh, volným pádem se posléze řítí k zemi pod úhlem dopadu 90° a následuje vzájemné silové působení jeho obličeje a podlahy. Vzhledem k rozdílné hustotě materiálu podlahy a směsí buněk v obličeji dotyčného, jež jsou lépe tvarovatelné, nastává rezonance jeho mimických svalů a z jeho čelistí se zanedlouho stává mechanický oscilátor, kmitající s frekvencí 35 Hz.
Hodina biologie je věnována tématu Žraloci. To však náš poškozený spolužák bere jako osobní narážku, neboť jsou nám promítány fotografie žraločího chrupu, který se nápadně podobá čelistem raněného chlapce. Hodina vrcholí jeho rozhořčením nad tím, že žralokům rostou neustále nové a nové zuby, zatímco když si on sám vyrazí pár zubů, žádné další už mu nenarostou.
Můj zmizelý sešit do němčiny bylo možné omluvit díky vzpomínce na Kristýniny mokré učebnice a skutečnostem z molekulové fyziky: „Vlivem kapalné látky, jejíž částice se pohybují rychleji, došlo k samovolnému pronikání těchto částic mezi částice recyklovaného papíru, z něhož byl sešit vyroben. Rychle se pohybující částice narušily strukturu materiálu a sešit se rozložil.“
Po cestě na autobus sleduji na protějším chodníku tanečníky break-dance, kteří různými způsoby popírají fyzikální zákony a se zaujetím přemýšlím nad silou pružnosti těla toho nejšikovnějšího tanečníka.
Po těžkém dni se domů vracím s dobrým pocitem, neboť jsem se přesvědčila, že znát fyzikální jevy se vyplatí.