Volejte psychologa, maturuji!

S koncem školního roku se blíží i maturity a s nimi spojené mírné šílení všech zúčastněných. Mnozí to mají již za sebou a jsou vysmátí. Ale co my ostatní? Pro nás je maturita zatím vzdálený cíl.
Vžijme se do role človíčka, kterému se při slově „maturita“ zachvěje žaludek, protože ví, že ho letos čeká. Dotyčný má před sebou „svaťák“. Nic se nemá přehánět a týden učení bez přestávky by jistě vedl k zešílení. Dobře, během „svaťáku“ se učíte, občas vyrazíte ven. Ale co dělat, váš termín se neúprosně blíží.
Ve středu maturujete a je pondělí. S pocitem dobře odvedené práce si říkáte, že to zvládnete. Druhý den ráno se však vzbudíte celí zpocení. Proč? Svou přítomností vás poctila noční můra v podobě členů maturitní komise. S úsměvem od ucha k uchu vám pokládají jednu otázku za druhou a vy jen bezmocně sedíte. Nemáte ani tušení, kdo byli Ruchovci. I přes zjištění, že to byl jen sen, máte špatnou náladu. Pocit dobře odvedené práce je ten tam. Dostavují se myšlenky na nejhorší. Neodmaturuji a všechny tím zklamu. Podrží mě profesoři? No, na ně se spoléhat nedá.
Rodina se vás snaží uklidnit. Na každou jejich větu typu: „To zvládneš“ nebo „Maturita je jako procházka růžovým sadem, počkej na vysokou, bude hůř“, jim odpovíte pokývnutím hlavou, ale myslíte si své a v duchu je posíláte někam. Chvílemi vás napadne přirovnání své osoby k neandrtálci, který nemá šanci složit zkoušku dospělosti.
Chce to jít chvíli na vzduch a pročistit si hlavu. Na radu příbuzných si nahlas opakujete, že vše zvládnete levou zadní. Sami tomu nevěříte a ještě si připadáte jako blázni. Myšlenku, zda by komise nešla podplatit třeba chlebíčky, rovnou zavrhnete. I když? Ne, tudy cesta nevede.
Při vidině maturity se mohou dostavit i myšlenky na sebevraždu. Vzápětí vám dojde, že na ni je času dost. I kdyby se vám zítra nezadařilo, existuje ještě jedno přísloví: „Někdo září, někdo v září.“ Spolu s ním se připomíná možnost druhého pokusu, při kterém můžete uspět. Rodiče přemýšlí jak vás uklidnit a potají v telefonním seznamu hledají číslo na psychologa.
Ve středu je před vámi váš velký cíl. Nakonec jsou těmi nervóznějšími rodiče a už od časných hodin bombardují svá dítka SMSkami, aby podala hlášení, jak dopadla. Jejich drahocenné ratolesti se odpoledne vrátí s úsměvem a s vědomím, že zkoušku dospělosti mají většinou úspěšně za sebou.
A pro rodiče malá rada na závěr. Nepřestávejte svým dětem věřit, obrňte se trpělivostí a pořádnou dávkou čokolády. Poslouží vám jako ten nejlepší lék na nervy a jako poslední záchrana, kdy už vše ostatní zklame. Možná to nakonec budete vy, kdo bude potřebovat psychologa.