Je libo ignorant, nebo násilník?

Jasně, jasně. Třást se každý večer při pomyšlení, že už za chvíli rozrazí dveře síla návratu vašeho maličko výbušného manžílka, a děsit se toho, co bude, až cukroušek zjistí, že je přesolená polívka, a nedej bože, aby měl ještě ke všemu náladu na ruskou ruletu... to asi není žádný med.
Ale co takový ignorant? Znáte to, celá ulice vám závidí toho fešáka v obleku, co celý den řídí podnik a večer má ještě energii bavit celou společnost na firemním večírku, jenže zatímco on vede živý a vtipný rozhovor s vlasatou kolegyní s dlouhýma opálenýma nohama, vy stojíte opodál, snažíte se opít ve snaze, že si vás třeba všimne, a svoje křivé bledé hůlčičky skrývate pod dlouhou sukní, která ještě víc zmenšuje vaši miniaturní postavu.
Znám pár lidí, konkrétně autorku toho fejetonu, kteří mají rádi pozornost, a nedostává-li se jim jejich dávka, propadají pocitu, že jsou zbyteční a nikdo je nemá rád. Než snášet neustálé pozdní příchody společensky oblíbeného podnikatele lemované oblakem dámského parfému, účtenkami z restaurací po kapsách a otiskem cizí rtěnky na límci, radši dotáhnu před oltář nájemného vraha. Pravda, taky občas chodí pozdě, nicméně když s omluvným úsměvem, šrámem na obličeji a cákanci krve na košili mizí ve sprše (pomilujeme se později miláčku, nejdřív mi ošetříš ty rány), aspoň člověk ví, že v takovém stavu se určitě nevrací od své sekretářky, protože pravděpodobně ani žádnou nemá. Co na tom, že bych mu každý večer musela spoutávat ruce za záda, kdyby ho náhodou v noci popadla chuť do něčeho živého zarazit nůž, a že by bylo nezbytné vyměnit veškeré nádobí a příbory v kuchyni za plastové, abych mohla pozvat naše známé na oběd bez toho, že by hrozilo rozemleté sklo ve vanilkovém pudinku a jehla na zašívání kuřat v nádivce. Ať se třeba vzteká, háže nožem do zdi, střílí z okna půdy, hlavně když bude v noci doma a ne u nějaké jiné, protože prostě chce a protože ví, že se v noci sama bojím, může mi klidně přiložit nůž na krk a vyhrožovat, že ještě jednou udělám nějakou blbost, tak se osobně stane mou vstupenkou do drzounského nebe, hlavně když mu druhý den budu stát za pozdrav, nazdar ty moje příšero, všechno v pohodě? Na dovolenou bysme jeli prchat před zákonem, a ne balit ženský, a vydělané prachy by určitě nevrážel do milenek, ale do kasičky KAUCE, kdyby zrušil společnou večeři, věděla bych, že někde někoho morduje a že není na večeři s nějakou jinou. Kdybych se ho zeptala, co celý den dělal, můžu si být jistá, že mě těmi nechutnými podrobnosti neunudí k smrti jako třeba ignorantský manžel podnikatel při popisu firemních transakcí, a navíc bych si mohla být jistá, že ani v období krize nepřijde o místo. Kdyby se dlouho nevracel domů, znamenalo by to, že ho zabásli, a ne že ode mě utekl. Kdyby na mě večer neměl chuť, znamenalo by to, že jsou mu na stopě, a ne že ztratil zájem.
Kdyby...
A víte co? Jdu si zastřílet...