Takové normální Vánoce - nejlepší dárek

Tak už nám pomalu zase začíná předvánoční shon. No už aby to bylo za námi! Nejhorší na tom je, když marně bloudíte po pokoji a přemýšlíte, kam jste si schovali svoje prasátko s penězi. Když už tak pár dní bloumáte, už jste dokonce sundal koberec a zkoumal každou uvolněnou parketu, zjistíte, že vlastně žádné prasátko nemáte, že si peníze schováváte do hrnečku. Následuje slavnostní výkřik, až babičce poskočí umělé zuby ve skleničce. Plni nadšení vyběhnete k poličce s hrnkem a… Jste na nule, skví se jen prázdné dno. Krutá představa Vánoc, mnohdy pravdivá. Ale dejme tomu, že se nějakým záhadným způsobem dostanete k penězům. Nastává další problém – jak s nimi naložit? Komu co koupit? Na kom a hlavně na čem ušetřit? Konečně po zdlouhavém a úsporném výběru máte pro všechny dárek. Vykračujete si tak ulicí k domovu a najednou: PIC! Jejda, vždyť máte ještě kamaráda…
A konečně Štědrý den. Měsíc předem jste psal Ježíškovi, aby vám přinesl tolik vysněný dárek. Ať už knihu, zvíře či novou deku. Celý natěšený otvíráte jeden dárek za druhým – přívěšky, ponožky, mýdlo… Otec jako každý rok výská, když rozbaluje měkký balíček. Jaká radost, když z něj vytáhne opět a zas spodky či ponožky. Pomalu dárky končí. Zklamání se dostavuje. A hle! Poslední dárek. Tvar obdélníkový, celkem těžký. Hurá! To určitě bude ta vysněná kniha. Třesoucíma rukama trháte balicí papír, přáníčko odhodíte bokem. Napětí stoupá, čelo zpocené…Taháte. Och ne! Vánoční kolekce od babičky! V pootevřeném přání se skví nápis DOBROU CHUŤ! BABIČKA! Hm, tak teda Veselé Vánoce.

Takže nač psát dopis Ježíškovi, když to stejně skončí u ponožek? Aspoň ostatní obdařit drobným úsměvem, jako že se dárky líbily a depresi zahnat čokoládkami z kolekce. Alespoň na něco je dobrá!