Koncentrace klobás

Jakýpak to máme krásný víkend! Kdybychom měly se spolubydlícími teploměr, ukazoval by určitě něco kolem čtyřicítky. A protože bydlíme v nejvyšším jedenáctém patře pražského paneláku a moje okno je na východ, z mého pokoje se od 7 hodiny ranní do takové druhé stává sauna. Je to zdarma, bez poplatku, vanu mám za rohem, stavte se!
Uvítala jsem tedy návrh kamarádky Anety, že se pojedeme koupat na Lhotu, pískové jezero kousek od Prahy a vedle Mělníka.
"V kolik a kde?" ptám se na sraz.
"Hned, u Filipa," odpovídá moje čerstvě zamilovaná kamarádka. Hodím do tašky ručník, knížku a drobnosti jako opalovací krém, čisté kalhotky ("Tangáče? Červený? Nebo obyčejný se srdíčkama?"), balzám na rty a peníze, a běžím na autobus, který mě vykopne u metra.

Ve dvě hodiny odpolední stojím s Harrym Potterem v ruce před domem přítele jedné ze svých nejlepších kamarádek a čekám. Aneta mi cestou nahlásila, že bude mít nějaké zpoždění. Naštěstí už ji vidím, jak se vyvalila zpoza roku se svým šíleným úsměvem přes celou spodní polovinu obličeje, občas takhle vypadá trochu jako kůň před hodně silným větrákem. Vyzvedneme další zbytek osazenstva a frčíme si to stylem "Mladí a nespoutaní!" směrem ven z Prahy.
"Kudy, kudy?!!" láteří Aneta, která řídí a neví, kam přesně jedeme, to ví jen Filip a já tuším, protože jsem bydlela několik kilometrů od Mělníka.
"Třeba doleva..." odvětí Filip a dál si hází s míčkem o přední sklo. Upozorním Anetku na gigantickou reklamu, která nás odkazuje, že Centrum Černý most, kterýmžto směrem chceme jet, je 9 km a doleva a že se i přesto zeptala, kam jet.
"Já vás všechny asi vyhážu z auta." konstatuje kamarádka se smíchem.

Auto jsme nechali v zákazu vjezdu v poli, abychom nemuseli jakožto příslušníci chudého českého národa, někteří studující, jiní těsně po studiích a již pracující, platit parkovné padesát ká čé. Zaplatíme tři pětky za vstup na krásné přírodní koupaliště, obklopené lesem, s písčitými plážičkami a záplavou kiosků a maminek s nahatými dětmi a barevnými nafukovacími kruhy, krokodýly a plovacími křidélky proti utopení se. Je to tu v tomhle vedru hlava na hlavě, čemuž jsme se v Praze chtěli vyhnout. Jsme lehce zklamaní. Na druhé straně jezera však vidíme, že je relativně prázdno. Rada odhlasuje, že se půjde tam. Obtěžkání dekami, pivy, míčkem a frisbee létajícím talířem se vydáváme na strastiplnou cestu po písku (do něhož žabky nejsou nejvhodnější obuv, zvlášť jsou-li jen z dajchmanu) a kořenech stromů, sem tam se vyhnout šiškám. Narážíme na velkou žlutou ceduli: "Nudi pláž - pohybovat se na nudistické pláži v oblečení je přísně zakázáno!"
Podíváme se po sobě, pokračovat dál či ne? Pánská část osazenstva rozhodne, že to projdeme, někde nudistická pláž končit musí a v oblečení budeme přece proto, že si jako hledáme volný plácek pro odhalení našich genitálií. Nechápejte to špatně, nejsem žádná puritánka nebo podobně. Ale upřímně, je mi jednadvacet a za svůj život jsem dohromady viděla maximálně 10 penisů, z toho na 4 jsem si sáhla, nudistická pláž ve středních Čechách mě prostě uvedla do šoku! Asi jsem povrchní, ale když se rozhlížím kolem sebe, nevidím žádná mužná sexy těla, žádné ladné ženské křivky a pevná pěkná prsa, o jakých i já sním, vidím vrásčité dámy od padesáti let výš, prsa by si mohly rolovat a aby držela v podprsence, tak zakolíčkovávat srolované, scvrklé zadky a celulitidu snad i na chodidlech. Ale co je horší - pupkaté pány po čtyřicítce s pivy a klobásami v rukou (teď mám na mysli pravé klobásy, ne metaforu), leží tam "jak vyvržení vorvani" s roztaženýma nohama!!! Nic z toho, co vidíme, není holené (kromě dětí, ale těm to prostě ještě nenarostlo), v životě bych neřekla, že ochlupení může dorůst až takových rozměrů! Myslíte, že si to doma češou a po koupání fénujou?
"Kdyby tady byli aspoň krásný mladý lidi svlečený, aby bylo na co koukat!" nechám se slyšet.
"Já teď nemám čas se svlíknout." odtuší Filip.
Už jsme v polovině. Brzy to bude za námi, když nepočítám zpáteční cestu. A helemese, piercing! Piercing tam! Co k tomu toho pána vedlo? A proboha, proč si tam dal kroužek s průměrem 2 centimetry?!

Našli jsme si plácek na samém konci nudipláže, kde se mísili lidé oblečení a nahatí. Při osmělování, se kterým mám problém, naopak nemám problém lézt do vody třeba půl hodiny, přemýšlím nad velikostmi. A tím myslím "velikosti", ne velikosti. Ano, jsme malý stát, malý národ, s malým hlavním městem, s malými muži s malými penisy, ale s velkými bobry!