Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
nekonečná touha Publikoval(a): zdenka | Básně » Ostatní
Děkuji, to nemuselo být ;-)
OTÁZKA Publikoval(a): Amonasr | Básně » Filozofické
To je vzájemné, dík :-)
nekonečná touha Publikoval(a): zdenka | Básně » Ostatní
Opět jsi to, Zdenko, krásně a s patřičnou hloubkou vyhmátla :-) To "dodo" mi tam sice tentokrát trošku zatrhalo ušima, no ale budiž... ;-))
Podzimní Publikoval(a): James Libustka | Básně » Ostatní
Krásné odhodlání a opravdu se Ti zdařilo. Chutné sousto pro duši, díky za ně :-)
OTÁZKA Publikoval(a): Amonasr | Básně » Filozofické
Já také ctím dialektický princip všehomíra a jednotu a boj protikladů jako princip existence čehokoliv. V tom si myslím obecně rozumíme. A je vcelku logické, že člověk jako takový také musí mít svůj protiklad - Příroda, Bůh...? - s nímž se nachází v nerozlučné jednotě a věčném soupeření. Jde právě o zachování rovnováhy - v tom soupeření bychom měli usilovat o ni, ne o totální "vítězství". Definitivně zvítězit nemůžeme, můžeme se jen snahou o to sami odsoudit ke zničení.
OTÁZKA Publikoval(a): Amonasr | Básně » Filozofické
Máš pravdu, promiň, taky jsem to myslel spíš obecně a nechal se unést přesvědčivostí Tvých argumentů :-) A za diskuzi Ti taky děkuji - vidíš, jakou krásnou smršť (v nejlepším slova smyslu), jsi tu rozpoutala ;-) Tak se prosím nenech odradit ani příště, dík :-)
OTÁZKA Publikoval(a): Amonasr | Básně » Filozofické
Možná hrdina nechce mít nepřátele a možná by raději nebyl hrdinou, ale obklopen přáteli... Být hrdinou je myslím někdy dost nesnesitelný úděl - jednou jsem viděl film z 2. světové, v němž americký seržant musel při plnění bojového úkolu kvůli záchraně vlastní jednotky holýma rukama uškrtit mladíka v německé uniformě a pak se rozplakal... Až na nás bude Bůh sypat nějaké vesmírné DDT, určitě u toho bude taky plakat, tím jsem si jist... ;-))
OTÁZKA Publikoval(a): Amonasr | Básně » Filozofické
Ty mi dáváš :-D Abych řekl pravdu – mně je vcelku jedno, co je v desateru, já mám desatero v sobě i bez Bible a ani ji k tomu nepotřebuji. A netuším, kde se ve mně vzalo, ani jestli má deset nebo stodeset přikázání. To o prolomení cizího soukromí v něm ale určitě mám, možná mi tam ale kdysi chybělo „nesesmilníš“ a třeba mi tam něco chybí i doteď... :-D Možná se jen tenkrát nepsaly běžně dopisy a tak to nikoho ani nenapadlo, že jednou je bude někdo někomu rozlepovat... :-D Pokud ovšem někdo nezabíjí druhé jen proto, že je to v desateru a po vypuštění takového článku nějakým církevnim koncilem by začal s potěchou na potkání zabíjet, tak by to podle mne ani nebyl člověk, Bible Nebible... ;-) Ostatně Starý zákon je plný krvežíznivosti a musel jsem ho kdysi odložit, to nebyla kniha pro mé pojetí morálky a hodnot... Takže možná je i dobře, že se časy mění – nevěřím třeba ani na to, že by jakýkoliv národ měl být Bohem vyvolený... ;-)
OTÁZKA Publikoval(a): Amonasr | Básně » Filozofické
No právě ;-)
OTÁZKA Publikoval(a): Amonasr | Básně » Filozofické
Nevím, kolik nás je, ale nejmíň tři už jsme, to není tak špatné :-D To by bylo ale jinak taky velké téma, jak si lidé sami tou nezvládnutou zvědavostí škodí. A bohužel nejen sobě. Jenom snad poznámku - já nejsem milovník žádných starosvětských pořádků a nepřítel pokroku. Ale zrovna právo na soukromí a elementární slušnost ho ctít patří myslím k těm věcem, které by neměly podléhat času, to souvisí se samou podstatou úcty k člověku a k samému sobě. Dřív, ještě jako dítěti, by mě nikdy nenapadlo, že to může být v nějakých rodinách třeba jinak. A když to pak slyším, tak pro to skutečně nemám pochopení - tyhle věci by si člověk měl jako zcela přirozené osvojit už v dětství a rodiče, kteří mají takovouto neúctu k vlastním dětem, pak nemůžou čekat ani nic jiného ve stáří od nich. Nakonec si to i zaslouží, ale šíří se to pak bohužel jako mor i dál...
OTÁZKA Publikoval(a): Amonasr | Básně » Filozofické
Moc hezký příklad – byť nemůžu souhlasit s poznámkou, že z dnešního pohledu je čtení cizí korespondence zanedbatelné. Sám to považuju za jeden z nejhorších poklesků, kterých se může člověk dopustit (hlavně vůči své vlastní cti). Ke cti svých rodičů třeba musím říct, že si nikdy nedovolili otevřít mi jako dítětí jakoukoliv korespondenci. Taky bych si jich přestal v tu chvíli vážit. Ani ve snu by mě taky nenapadlo, číst si smsky v mobilu svého přítele a jsem na 100% přesvědčený, že to nedělá ani on, oba to bereme jako naprostou samozřejmost. Ale to jen tak na okraj, protože se občas setkávám s názorem, že je něco takového přípustné – ne není a člověk tím snižuje především vlastní důstojnost! ;-)
OTÁZKA Publikoval(a): Amonasr | Básně » Filozofické
Pamíno, Ty se nezapřeš, tohle se mi líbí! :-) Ono to totiž není z mé hlavy, to opravdu přilétlo zničehonic odkudsi jako nějaké vnuknutí a já to jenom zkusil nějak zabalit. Zkrátka jsem se stal jen jakýmsi nástrojem kohosi (čehosi), kdo to lepidlo namíchal za mě i na mě... ;-) Ostatně to dobře znají všichni básníci i básnířky, že...? :-D
Jaký konec teorie – to přece úplně stačí, a jak! :-)
OTÁZKA Publikoval(a): Amonasr | Básně » Filozofické
Já myslím, že rozhodně máš za co se mít ráda (a není toho vůbec málo), je to vidět z Tvých textů a komentářů ;-) Nejsem psycholog, možná je to jen otázka pojmosloví. Znám samozřejmě víc žen, které si stále něco vyčítají a přitom jsou ztělesněním té nejvyšší dobroty a nezištné lásky a laskavosti k druhým. Možná jako muž až do takových nuancí ženské duše nedohlédnu, abych to dokázal racionálně pojmenovat... :-) Nicméně i já si spoustu věcí vyčítám a přesto se mám rád, aniž bych své poklesky považoval snad za ctnost (znám ovšem i takové, ti ale naopak nemají druhé lidi rádi, jen sami sebe)... ;-)