Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
DOKUD SMRT Publikoval(a): Amonasr | Básně » Láska
Děkuji, milá Vivien, za hezkou reakci i za srozumění :-)
DOKUD SMRT Publikoval(a): Amonasr | Básně » Láska
Souhlasím, milá Kett, s Tebou i tou babčou z pohádky ;-)) Díky za souznění :-)
DOKUD SMRT Publikoval(a): Amonasr | Básně » Láska
Ano, je to určitě tak - navíc každý vztah je zcela jedinečný a neopakovatelný, to se do žádné šablony vměstnat nedá. Záleží vždy na těch dvou osobnostech, na obou současně i na každém zvlášť. Děkuji Ti za znělé zamyšlení :-)
DOKUD SMRT Publikoval(a): Amonasr | Básně » Láska
Milá Marie, děkuji Ti za empatickou reakci i za pěkné osobní zamyšlení. Ve svém komentáři jsem se snažil vysvětlit, co mě k napsání téhle básně vedlo, ale pořád ji vnímám jako snad text s jistým přesahem, tj. aby se čtenář zamyslel spíš nad svými vztahy než nad tím mým ;-)) Což jsi k mé radosti i udělala a Tvá otevřenost je mi rovněž sympatická. Nemyslím si, že bychom měli svůj přínos do jakéhokoliv vztahu vnímat jako jakousi nedobrovolnou oběť a případně ji pak tomu druhému někdy vyčítat, to spolehlivě každý vztah může jen hubit. Šlo mi spíš o to uvědomit si, že přijímáme od toho druhého dar v podobě jeho prožitých let s námi, a takový přijatý dar (jeho dobrovolná "oběť") nás také k něčemu zavazuje, není to zkrátka až taková samozřejmost, jak si možná někdy máme tendenci myslet. Čili svůj vlastní přínos jako nutnou či vynucenou oběť rozhodně nevnímat (v textu je to jen metafora se snad srozumitelným posunem v obsahu - oběť jako dobrovolný a chtěný dar), na druhou stranu ale dokázat ocenit, že něco tak výsostného, jako jsou roky života toho druhého, bylo věnováno nám a nezahazovat to jen tak do kanálu, tím poškozujeme i sami sebe. Zase to zkusím jen kvůli názornosti zdokumentovat na svých vlastních vztazích - těch delších a vážnějších společných soužití mám za sebou několik. To, že z nejrůznějších důvodů nakonec skončily, ale není důvodem k tomu, abychom na sebe nevražili - prakticky se všemi jsme dodnes přátelé a jeden druhého si stále i vážíme a když je to třeba, tak si i kdykoliv pomůžeme. Nemám zkrátka důvod plivat zpětně na tyto úseky svého života, naopak jsem za ně rád, že jsem je mohl s lidmi, kteří za to stáli, prožít, každý mi něco dal. Nechci ze sebe dělat nějakého svatouška, ani jím ve skutečnosti nejsem, ovšem je to mé životní přesvědčení, že tak je to i správně - pokud si někdo váží sám sebe, měl by si vždycky umět vážit i toho, kdo s ním svůj život někdy spojil, pokud se ten dotyčný něčím opravdu nízkým a zavrženíhodným na něm neprovinil. To, že z těch či oněch důvodů někomu láska či zamilovanost nevydrží, není podle mě žádný smrtelný hřích - to se prostě stává, na lásku musí vždy být dva (alespoň ne méně než dva, existuje taky polyamorie, ale tu nechme stranou) ;-)) Omlouvám se, že jsem to zase takto rozpitval, ale určitě si rozumíme :-)*
Páni Publikoval(a): jenommarie | Básně » Ostatní
V době naprosté genderové popletenosti vysoce aktuální :-))
DOKUD SMRT Publikoval(a): Amonasr | Básně » Láska
Děkuji, milá Marie, za takové srozumění, které mě víc, než těší :-) Tohle jsem cítil potřebu napsat, když jsem si s blížícím se výročím seznámení naplno uvědomil, že mi můj přítel „obětoval“ své nejkrásnější roky – většinu svého mládí. A skoro mě až zamrazilo z toho, jak velkou odpovědnost jsem tím na sebe vlastně přijal. Vždyť přivlastnit si něčí podstatnou část života je skutečný osudový krok, ty společně strávené roky si už nikdo vzít zpátky nemůže, to je dar jednou provždy, který zároveň nesmírně zavazuje. Zdá se mi, že právě pocit odpovědnosti k tomu druhému se dnes z partnerských vztahů čím dál víc vytrácí a že je to pro každého nesmírná škoda, pokud se spokojí s jen lehkomyslně povrchním vztahem dvou lidí. A nejvíc mi vadí, že se to stále více dotýká zejména dětí, které se stávají smutnou nevinnou obětí této lehkomyslnosti a nezralosti těch, kteří ani ve zralém věku kolikrát nedokážou doopravdy dospět a svůj dluh vůči druhému partnerovi si naplno uvědomit. Samozřejmě mám na mysli vzájemný dluh, nikoliv pouze jednostranný. Láska se vynutit pochopitelně nedá, ale pocit vlastní odpovědnosti podle mě lásku jen posiluje, dělá ji tou skutečně dospělou a patřičně „zralou“. Když je to opravdu oboustranné, třeba i jen podvědomě, je to jeden z nejkrásnějších zázraků, které může člověk v životě potkat – přál bych ho všem, kdo si ho zaslouží. Možná to někomu může znít poněkud pateticky - ale v každé skutečné lásce se přece alespoň ždibec nehraného patosu někde nesměle ukrývá… :-))*
BEZE SMYSLU Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
To mám radost, že se umíš takto zamyslet - a ještě větší, že si i rozumíme :-)*
VTEŘINOVÁ BOLEST Publikoval(a): Amonasr | Básně » Smutné
To jo, přejme mu to tedy... :-))
BEZE SMYSLU Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní
Tak na tuhle už jsem taky úplně zapomněl - ostatně jako skoro na všechny, co jsem kdy napsal :-)) Ono ty sebeklamy (v různé míře) používáme ale všichni - pomáhají nám přežít. A někdy si říkám, zda ti, co žijí jen přítomným dnem, aniž by si lámali hlavu, co a proč bude zítra, to nemají mnohem jednodušší... ;-)
PODOBENKY Publikoval(a): Amonasr | Miniatura, hříčka » Ostatní
;-))*
PAMĚŤ JAKO SLUHA Publikoval(a): Amonasr | Aforismus, citát, říkanka » Ostatní
:-D) No jéje! ;-)) Krásný večer, milá Marie :-)*
PODOBENKY Publikoval(a): Amonasr | Miniatura, hříčka » Ostatní
:-D) Ty mi dáváš, Marie - takto mi osvěžovat paměť! Ale díky za to - je mi ctí, že ses do něčeho takového pustila :-))*
O HUSÍ KŮŽI Publikoval(a): Amonasr | Úvahy » Ostatní
Díky, milá Marie, že jsi otevřela i něco z archivu a empaticky se nad tím i sama zamyslela - kvůli tomu vlastně i píšu, takže smysl dílka byl opětovně naplněn, když už mohlo věčně odpočívat v pokoji, a to je pak radost o to větší :-)) A přiznám se, že jsem ani já při novém čtení do poslední chvíle netušil, kam se ta nit vlastně vine a kde se zastaví - díky tedy i za tohle pro mě nové osvěžení. Ovšem ani dnes bych na tom neměnil ani slůvko ;-)*