Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Kapky v botách Publikoval(a): A42 | Ostatní poezie » Ze života
Je moc pěkné představovat si, co všechno může být ta odvrácená strana. Kam sahá metafora a jak přišla z mokra v botách, vzlínala po asociačních sítích; kdepak v nich je nahoře a dole, no jasně, dole je prostě to, co není vidět, nahoře je jeviště, kam semtam něco dokápne, doteče, dovzlíná... Jo?
Rozmračeno Publikoval(a): A42 | Ostatní poezie » Ostatní
Akorát se člověk nesmí zastavit na první větě, protože když si to vezme podle superstrun, že by se všechny rozměry rozlehly, tedy hlavně ty, jejichž uzavřeností je nejspíš vytvářena stabilita našeho vesmíru... no tak to by nebylo vůbec veselé.
Ale naštěstí to tak myšleno nebylo, takže teď už jen aby světla nedotikalo :-)
Mimosvět Publikoval(a): A42 | Ostatní próza » Fantasy
To je moc krásná představa...
Nulová nálada Publikoval(a): A42 | Poezie v próze » Ostatní
Zpátky to jde - jen to trvá, než se voda zas z bahna vypaří, zamračí a zkrystalizuje. Ostatně stejně to bývá s náladou, jen si na to člověk musí zvyknout a ... co že to bylo na té knížce? Nepropadejte panice? :-)
Dvojkostelí Publikoval(a): A42 | Reportáže » Cestování
Kostely byly prý dost často stavěny na místech, která lidi uchvacovala odedávna... Ten prvotní pocit posvátnosti skvěle popsal Jung, nevím tedy už, co to bylo za knížku, ale popisoval tam jakési místo, kde se lidé jednoho kmene v Africe chodili dívat na uchvacující východ slunce. Ostatně pocit, že něco je nadobyčej krásné, aneb že to stimuluje smysly jakýmsi extrémním způsobem, mají i zvířata, třeba u chobotnic je to snadno doložitelné tím, že si některé dělají sbírky... tak vlastně takovouhle excitací se člověk opravdu napojuje na prastarý zdroj :o)
Skořápková Publikoval(a): A42 | Ostatní poezie » Ze života
To je hodně zvláštní závěr, zdá se mi, že především nerozumím.
Raději všechno - tedy všechno najednou vypít, než po lžičkách?
Ale proč potom skořápka bez ořechu? Jako že to člověk rozlouskne - a celý život se najednou ukáže prázdný? A proto je to i ztracený nález, protože když si uvědomíme, že ho celý máme, máme radost, ale když objevíme prázdnotu, je ta radost ztracená?
A proč oranžová zář?
Asi to má zůstat tajné :o)
Rozečteno Publikoval(a): A42 | Ostatní poezie » Ze života
Ano, takhle je to správně. Ještě by tam mohlo být třeba:
A neskočím pod vlak, když...
... přečtu neumělou hloupou větu
... pomyslíš na to, z čeho je mi smutno
... že nejistá jsem ti i já, protože všechno
... roste a mění se složitostí prolínavých vrstev
... neskočím, neuteču, popíšu, co cítím
... protože blízkost nemůže být bez pravdy
... pravda bez blízkosti
... ale právě takový svět
... chceme
Silný?! Publikoval(a): Klára Němcová | Úvahy » Filozofické
Většina těchto mlhavých slov ukazuje především, jak je náš jazyk (tedy náš model světa) ještě nedovyvinutý, nepřesný... Slabí a silní se poznají jenom tehdy, když spolu v něčem zápasí - a v tom jednom zápasu, v jednom tématu (existuje-li v propojenosti všeho jedno téma jinak, než násilným či hloupým zapomenutím návazností) se ukáže jeden jako mocnější.
A vydržet svou zranitelnost... Co když ten, kdo ji vydrží, právě až tak zranitelný není? Co když ten, kdo ji nevydrží, je psychicky snadno rozložitelný? Může snad za to, s jakou nervovou soustavou se narodil? Vedle se ozývají dvojčata, stejně stará - a přitom je každé z nich jiné, v něčem silné, v něčem slabé, ale už od začátku...
Čti třeba Keseyho... Ten se tím hodně zabývá.