Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
hladina srdce Publikoval(a): Sonador | Básně » Ostatní
Ten tón musí být krásný. Pamatuji si, co jsem viděl, ale ne, co bylo slyšet. Leda že by to byl zvuk dopadajícího paprsku. Vzal mi ho strach, když jsem ho poznal.
za vůní Publikoval(a): Sonador | Básně » Ostatní
Klíč je v osidlování vesmíru. Po opuštění těla duše letí vesmírem. Letí skrz hvězdy pampelišek. Jejich rozkvétání symbolizuje nový začátek. Odkvetlá pampeliška znamená vypotřebovaný život.
Intuitivně, imaginativně, doslovně vysvětluji obraz. Je to k něčemu dobré? Snad k uvědomění mnohovrstevnatosti, která tam zřejmě je a nese tajemství, které je skutečné, nemám k němu klíč, je hezčí, když se nerozluští, neodemkne.
Vysvětlení vesele zakrývají smutnou skutečnost: Smutek mrtvé dívky je prorůstána veselými květinami. Mohu se zklidnit, být mimo Tvé oči, nechat se prorůst smutkem a poděkovat malíři.
Žádného z "Tvých" malířů neznám. Kam na ně chodíš?
Je radost dopřávat si dovádění v Tvých dílech.
třikrát Publikoval(a): Sonador | Básně » Ostatní
Krásné, moc se mi líbí spojení ráno x chlad ze skal a také námět (ona chvíle na cestě Petra). Skvělé!
Rozbor špatných vlastností, které nedovolí nic než běžet do ticha.
Všechno to čtu (a hlavně píšu - píšu nespisovně) rychleji než bych chtěl. Snad je to lepší než to nečíst. Třeba to někdy není špatné - neodolat.
za vůní Publikoval(a): Sonador | Básně » Ostatní
Dívka na obraze vypadá jako mrtvá. Prorůstají jí pampelišky. První je odkvetlá. Že by to souviselo s tím motýlem, který už se přerodil z housenky? Asi nějaké východoasijské. Konvalinky jsou jedovaté. Že by smrt byla ta pravá?
Dívka se středu pampeliškového souhvěždí, letí k pampeliškovému souhvězdí. Stonky pampelišek znázorňují její pohyb souhvězdím. Odkvetlá pampeliška je supernova. Padáčky budou osidlovat vesmír mimo souhvězdí.
za Publikoval(a): Sonador | Básně » Ostatní
Krásná. Je jako posstava čověka. Já ale tak spěchám, že se z ní neponaučím. Ach jo. Zkouším to. Strašně těžko se tomu věří. Už je to tak dávno!
žmouláme...občas Publikoval(a): Frr | Básně » Příroda
Není moc pozitivní, ale asi o to pravdivější...
Špoluchání na maják Publikoval(a): Kaj | Básně » Ostatní
Přeji pokoj, mě začne jezdění do Prahy přesně za Měsíc, vyjde do té doby?
Špoluchání na maják Publikoval(a): Kaj | Básně » Ostatní
Díky, ať se víkend vydaří
Špoluchání na maják Publikoval(a): Kaj | Básně » Ostatní
Díky, krásný víkend
chci říct Publikoval(a): Sonador | Básně » Láska
Řekl bych, že malířka naznačuje, že tělo je minulost, ze které jsme(jste) vyrostli(y) a mysl jsou květy, budoucnost, do které spějeme(te). Mezi nimi je napětí nahoty. Nahota bez mysli je jen kus masa. Nevyznám se v květinách, ale tyto listy mi ke květům nesedí. Připadají mi jak listy řípy.
a láska? Publikoval(a): Sonador | Básně » Ostatní
Představ si, že sbírka motýlů je vnitřek hangáru před odletem, bez špendlíků.
majáky Publikoval(a): Sonador | Básně » Ostatní
Podle mě je těžší a přirozenější psát nespisovně než spisovně a proto se tomu spíš vyhýbám(té tíze).
Těžší: máš hodně variant na výběr. Vybíráš hloubku nespisovnosti. Je to vachrlaté, protože nespisovností se přibližuješ čtenáři, ale nesmíš to přepálit. Musíš být upřímnější, než spisovná spisovatelka.
Přirozenější: Původní čeština prý byla ta, co je dnes nespisovná. Spisovná čeština je prý umělý konstrukt obrozenců.
krásný víkend
vševěd (jsem čistý amatér, mám čistě technické vzdělání)
majáky Publikoval(a): Sonador | Básně » Ostatní
Milá Sonador,
máš pravdu, nejsem vždy trpělivý. O to lepší je, že jsi trpělivá Ty. Je mi ctí, že si na mě necháváš čas. I pro mě je to radost. Nevěděl jsem, že kostel se skládá z majáku a z lodi.
Nevím, zda jeden z obrů, který vyhazuje jeden vodojem a maják za druhým, není Putin. O tom se ale bavit nechci.
Myslím si, že kdybych nečetl Exuperyho Citadelu, neuměl bych to takto napsat.
Přeji pěkný víkend
majáky Publikoval(a): Sonador | Básně » Ostatní
Vidím, že jsme se dílem náhody sešli v tématu.
Co přečtou Tvé oči strážce majáku v moři mých slov?
Pod svícnem je tma. Pod tím majákovým je tma osamění strážce majáku. Jednou za čas přijede člun s malým ponorem, aby přivezl nezbytné zásoby. Musí mít malý ponor a musí být nezvykle klidné moře, protože majáky stráží mořské mělčiny sužované častým vlnobitím. Strážce se modlí (maják je věž roztrženého kostela, kterému se utrhla loď, která se vyhýbá své věži), aby na něj nezapomněli, aby jim komplikace neznemožnily připlutí. Když má nějaké zdravotní potíže, snaží se vydržet do příjezdu člunu. Snaží se za každou cenu udržet světlo majáku, důvod své existence. Vydělává sice nějaké peníze, ale nemá je kde utratit. Jeho životní cesta je hodně jednosměrná (Ty máš ve svém textu dva majáky, jako by mohly ty jednosměrky vykompenzovat, pak ale nepochopitelně vidí, že to nejde). Strážci jsou k majáku dobrovolně přikovaní jako bývají trestanci nebo otroci k veslům galér. Až si odkroutí svoji službu a vrátí se mezi lidi, naleznou ještě někoho blízkého? Neodvykli za tu dobu lidskému společenství? Neodešli na maják, protože jsou neuzpůsobení lidskému společenství a toto je pro ně příležitost? Je zde nějaké zlo, které je vyřadilo z radosti společenství, nebo je to jejich normální přirozenost? Vzpomeneme si na ně, když rozbalujeme nějakou věc z Číny, ve které je kousek jejich stínu také obsažen?
Asi je strážce majáku už romantikou minulosti. Možná ne tolik v nás. Máme jej jako představitele nějakého extrému, představy, archetypu.
Některé majáky mi připadají elegantně strašidelné. Jako dítě bych se jich bál. Takto jsem se bál vodojemů. Tak, jako je maják kapkou pevniny v moři vody, je vodojem kouskem vody v záplavě souše. Je na nich mnoho přísného, hrozivého (to stejné je i v Tvé básni). Tvá báseň je má dva. Připadají mi jako znepřátelené šachové dámy v patové situaci (i šachy jsou přísné). Ony se však nějak zasekly a donekonečna se beze svědků nahánějí po šachovnicích pobřeží (možná jako hrdinové Tvé poslední strofy). Kroužící světlo z vrcholu majáku jako by plánovalo další tah. Stíny hlídačů pod nimi se mohou setkat, až jedna dáma připustí to, že ji druhá skočí.
Světlo majáku je v tom, že se ocitá ve vztahu s lodí. Cíl svícení strážce majáku je, aby se mu vyhnuly posádky všech lodí. Je opakem Sirén. Plavba lodi je bohoslužbou v kostele bez věže a bez faráře. Posádka se modlí za nepropojení lodi a věže. Vyhlíží vertikálu věže majáku s opačným přáním než obyčejný poutník.
Jaké to bude, až obři začnou hrát s černými vodojemy a bílými majáky šachy?