Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Vstávej Publikoval(a): potuška | Básně » Ostatní
Nejisté? Ano, to máš pravdu, ale teď už bude snad všechno v pořádku. Bude. Musí!!!
Bez života nelze žít Publikoval(a): potuška | Povídky » Ze života
Taky bych Vás všechny zase ráda viděla, ale tenhle týden mám už pořádně nabitý... Což mi připomíná, že jsem Tě chtěla pozvat na Goromomo Goroló (sibiřské balady). Hrajeme je teď ve čtrtek od 17:00 v kulturáku. Tak pokud se sem nějak dostaneš, moc ráda Tě uvidim... Určitě se musíme zase sejít, nějak už se domluvíme. Ve škole za Tebou zajdu, ju?
Bez života nelze žít Publikoval(a): potuška | Povídky » Ze života
Fakt překrásný citát...
S Tebou se tak dobře povídá...
Bez života nelze žít Publikoval(a): potuška | Povídky » Ze života
I kdyby byl ten člověk jenom jeden, pro kterýho by mělo cenu žít, tak je to dost...
Jsi nejinteligentnější stvoření, který na tomto světě znám, tak nějaká zbabělost v týhle souvislosti by Ti přece měla být cizí, ne? ;-)
Bez života nelze žít Publikoval(a): potuška | Povídky » Ze života
Tak to jsem ráda, že jsi to už pochopila. Přesně kvůli těmto mylným myšlenkám už přišlo o život až přespříliš báječných lidí... A krom toho, tím, že se zabiješ, se nevymažeš ze světa. To je přeci nesmysl. Navždy zůstaneš v srdcích lidí, kteří Tě mají opravdu rádi. Jako třeba já. Takže už žádný blbosti, ju?
Proč, tati? Publikoval(a): potuška | Básně » Ostatní
Děkuju moc za podporu. Dodáváš mi tím novou sílu k vydržení téhle nesnesitelné situace... Díky. Díky moc. Mám Tě moc ráda.
Opuštěná... Publikoval(a): potuška | Básně » Ostatní
Vážně? Tak to mě velmi těší. Tahle varianta mě popravdě ještě ani nenapadla, ale proč ne, že? Koneckonců by to pro mě nemusel být ani zas až tak velký problém... :-)Díky za skvělý návrh.
Bez života nelze žít Publikoval(a): potuška | Povídky » Ze života
Muriel, ty mně děsíš. Doufám, že Ti tohle stačilo a víckrát už na to ani nepomyslíš...
Já bych tohle snad nikdy neudělala. (Snad... :-D ) Ne, opravdu ne. Sice mám někdy pocit, že už dál žít prostě nedokážu, že už je toho na mě přespříliš, ale vždycky mě zachrání právě myšlenka na mé přátele. Na lidi, které pro mě opravdu něco znamenají a které bych nedokázala dobrovolně opustit... Děkuji, mnohokrát už jste mi zachránili život.
Proč, tati? Publikoval(a): potuška | Básně » Ostatní
Vím, že jsou na světě miliony lidí, kteří jsou na tom mnohem hůř než já. Vím, že můžu být ráda vůbec za to, že je vůbec někdy můžu třeba i jenom vidět, protože jiným se ani tato, pro mnohé již samozřejmá, věc nepoštěstila, ale na druhou stranu jestli s některým z těchto problémů můžu něco dělat, tak je to právě ta moje domácí situace... Nedokážu zlepšit životy cizích lidí, ale můžu se alespoň pokusit změnit k lepšímu něco doma...
Mně to ani tak nevadí kvůli mně, ale především kvůli mamce. Ona si nezaslouží život s člověkem jako je můj otec. Ona ne. Ale možná je právě tohle její současný životní úděl. Co já vím. Vždyť všechno zlé je k něčemu dobré... Budu tedy věřit, že to není zbytečné. A sama se budu snažit odhalovat nejen samotné problémy, ale především jejich příčiny... Jedině tehdy to může něco užitečného přinést i mně...
Proč, tati? Publikoval(a): potuška | Básně » Ostatní
Změnila se spousta věcí, ale asi nejpodstatnější je to, že jsem prostě otevřela oči. A spatřila ho takového, jaký je. Možná je to jen tím, že jsem se změnila jen já sama, ale v každém případě se z něj pro mě stal jiný člověk, než byl ten, se kterým jsem si hrála jako malá. Bože, to už je tak dávno. Ty šťastné vzpomínky už jsou tak bledé...
Bez života nelze žít Publikoval(a): potuška | Povídky » Ze života
Ano, tohle jsem si také říkala. Sebevraždu provádějí jen lidé slabí, velmi slabí. A to já přeci nejsem. Já ne.
Nikdy jsem neměla sebevrahy ráda. Někteří k tomu sice třeba opravdový důvod měli, ale myslím, že takových bylo opravdu jen málo.
A proto jsem tu stále s vámi.
Bez života nelze žít Publikoval(a): potuška | Povídky » Ze života
Děkuju za ocenění. A taky za radu. Chci žít. Snažím se. Opravdu. Několikrát jsem už byla skoro rozhodnutá to tady skončit, ale cosi mi v tom zabránilo. Cosi mi řeklo, že by to k ničemu nevedlo. Že bych tím nic nevyřešila, ničeho nedosáhla. A tak jsem tady. Ano, trpím možná víc, než bych musela, ale věřím, že mi to prospívá. Proto možná také ráda "trpím" s ostatními.