Anotace: U vody čaruji z hladiny sny loudím jen rak a kosi z rákosí se rodí...
Zase se kymácím
na bárce nemohoucnosti
nemoc si nevybírá
a je to někdy k zlosti
když chybí síla
táhneš mne dolů
zelenou rukou vodníka
jen světlo dušiček probliká
lásku dvou co nemohou být spolu
prázdné dny pláčou sní
slzy ze všech pórů
slíbáváš na dálku
touhou
vím
...tak ať se rozkymácená loďka ustálí ve středu bytí.....ať
se nepřevrhne a pluje skrze bouře,co rozkolísávají....se světlem Majáku
na pevniněkde lze spočinout pro nabrání sil k další pouti......Ji.
Píšeš krásně a vědoucně.......Ji./úsměv/
09.08.2016 18:09:44 | jitoush
vždycky se najde někdo, něco, co nás udrží nad hladinou ... posílám jiskřičku, abys lépe viděla ... tu ruku:) Tvé verše kreslí obrázky
04.08.2016 19:53:13 | Ragnell
taková k uzoufání..
04.08.2016 15:52:56 | hanele m.
Děkuji za nakouknutí, přiznám se, jak jsem ji psala, tak jsem moc veselá nebyla.
Ale mám dobrou zprávu, dovezli mi ten můj holubí dům, tedy spíše mini dům... :)
04.08.2016 17:12:57 | Philogyny1
..hledám dům holubí, kdopak z vás cestu ví, míval stáj roubenou, bílý štít..
04.08.2016 20:59:16 | hanele m.
To je má zamilovaná, mám ji pořád v hlavě, staváci budou bílí s šedomodrou... :)
Děkuji. :)
04.08.2016 21:01:02 | Philogyny1