Anotace: řekl mi, ať mu napíšu nějakou o únavě, takové, co bolí...
Den trhá drn z hrobu přání
pravé prý došly někde to drhá
do zad zlomyslně píchají
ostny do přediva
jak přežít ptám se
tu horu beznaděje
když den
a den
je sten
a nic
je víc a sílu ztrácím
v podpaží záchranný kruh
nehřeje
jen svírá sám sebe
chci domů
domů
jen ostny do přediva se vrací
když únava bolí a život se ztrácí v nekonečném zlomu
padání
:) někdy se mi také moc chce domů
06.07.2016 04:40:37 | Ragnell
v některých věcech jsme všichni stejní :)
05.07.2016 09:21:15 | iluzionistka
Je to tak, možná, kdyby na to nebyl sám, tak by i ta únava byla méně únavná... :)
děkuji za zastavení...
05.07.2016 09:26:08 | Philogyny1
Někdy to sakra svírá, je v srdci díra, proto to bolí, pak přijde den, kdy bolest vezmeš holí
05.07.2016 09:20:36 | básněnka
Básněnko, děkuji, já ho naženu, aby si to přečetl, má smysl pro humor... :)
05.07.2016 09:24:07 | Philogyny1
..teď je Ti pusto-však počkej-ještě Ti bude opojně "husto" jak v plástvi
lesního včelího medu...:-))* :-D*
05.07.2016 07:30:36 | Frr
Krásné . . . :-).
05.07.2016 07:17:24 | Fany
Děkuji, snad se líbí i adresátovi... :)
05.07.2016 08:10:56 | Philogyny1