Anotace: ...
Včera jsem poslouchal rozhlasovou hru o tom, že zemřel Bůh.
Bylo příjemné si pak pustit Ravelovo Bolero.
Mám rád svoji smrtelnost.
Je to ta jediná jistota.
I když ani tou si nejsem zcela jist.
Ale proč se trápit detaily?
Máte v sobě taky uchované všechny ty pátky?
Všechno to těšení, které se nedá ničím nahradit.
Na sáňkách utíkal čas rychle.
I když jsem na nich jen tak seděl a čuměl do neznáma.
S velikou bambulí na čepici.
Sníh padal tehdy pravidelně.
A voněl.
Tak se nám někdy stejská.
Tak blízko senility, že nás brní rty, jak jsme se dlouho nelíbali.
Jak je to vůbec s dušemi?
Nic bych za to nedal, že Tam zmizí formát muže a ženy.
K čemu by tam byli?
Vždyť už Tady člověk cítí, že duše v nás jsou jiný než my.
MY víme, jak vám asi je.
Vopravdu?
PS.
Žádná duše nemůže jen tak bezstarostně zmizet.
Proto ty záblesky, které lidem připadají jako polární záře.
Za tvé myšlenky může Ravelovo Bolero a Bůh, který zemřel. Takže nač je další ptaní..
Jo, skvělá.
28.01.2019 01:40:00 | Now
...."Vždyť už Tady člověk cítí, že duše v nás jsou jiný než my."...
....Celý ten život se snažíme zjistit,jaká ta naše duše je.....pak nám
to,až se přiblížíme,"docvakne".......líbí....Ji./úsměv/
26.01.2019 21:08:18 | jitoush
Tak se nám někdy stejská.
Tak blízko senility, že nás brní rty, jak jsme se dlouho nelíbali.
...někdy se mi stejská... :)
26.01.2019 17:57:18 | Philogyny
Jo, a zajímavá fotka:)
26.01.2019 12:50:17 | xoxoxo
Líbí se mi to.. Nejsem si jist :) ale i celé dílo jako by to psal nějakej Jort z literu :)
26.01.2019 12:49:47 | xoxoxo
a tělo duše ? To má svý zcela specifický vrtochy, ale kdo se jim snaží furt naslouchat, ohluchne****ST* :-D*
26.01.2019 09:52:46 | Frr