Z mé korespondence

*

Iniciací byla má kritika k dílu Modlitba zimní...

Autor mi odpověděl:  

Včera jsem poslouchal v rádiu rozhovor s jazzovým hudebníkem Ondřejem Pivcem. Tady byl jednička, ale odjel do USA, kde začínal znova od piky. Kromě jazzu hraje taky na varhany v gospelových kostelech jako jediný bílý mezi černochy. Podle něj je všechno o empatii a schopnosti přizpůsobit se tomu, jak hudbu vnímá a cítí okolí. Troše té empatie bych se momentálně rád přiučil taky. Rád bych se přizpůsobil tomu, jak to cítí současná básnická generace, se kterou jsem chtěl válčit.

Jestli na to ale mám, nevím.

Mirek

---------------

Nazdar,

pochybnosti jsou správné - jsou formou sebereflexe, měly by však být o něco menší, než sebedůvěra. Mně se tvoje tvorba líbí, máš podobný přístup jako já a dokonce máme i dost podobné prostředky. Mám navíc pocit, že máš do tvorby větší ponor, než já - asi jsme začali psát každý z jiného důvodu. Je to dobrý způsob duševní relaxace a dobré psaní… myslím, že o tvoji tvorbu by se časem mohli zajímat i nakladatelé poezie.  Pokud by sis chtěl vyzkoušet, jak chutná vlastní kniha, jsem ochoten zdarma ti dát knížku dohromady - už jich mám »na kontě« 23 (pro Písmáka, dvě pro Liter, Saspi, Poetu - to byly skupiny autorů, pět svých a třináct pro jednotlivé autory... knížky povídkové i básnické). Mám taky výbornou a levnou digitální tiskárnu... no - to je jen tak naokraj, trošku se chlubím...  ale ta možnost je naprosto reálná.

Abych to nějak ukončil: je fajn psát, zejména když ti to jde... je to malá protiváha drsného materializmu dnešního života, nejen ve společnosti, ale bohužel i v rodinách. Pro tebe - pro nás!! - jsou to chvíle separace ve vlastním světě, lék pro lidi, kteří si ještě uchovali složku krásna a snění v drsně praktické atmosféře dnešního světa.

Jarda