Psychologický profil Klause a Zemana

Samozřejmě není třeba tipů, ale komentáře literáků potěší, podobných článků věřte není mnoho. MUDr. Jan Hnízdil je internista a rehabilitační lékař, věnuje se komplexní psychosomatické medicíně.

__________________

Začnu panem Klausem. Můj postoj k němu se vyvíjel od respektu přes odmítnutí až k soucitu. Je to člověk s učebnicovým syndromem "hybris", což je termín, který používá v knize Nemocní u moci bývalý britský ministr zahraničí David Owen, původní profesí lékař. Jde o nákazu politické zpupnosti. Člověk s určitou osobnostní dispozicí - charakterovou vadou, chcete-li - se dostane do vysoké politické funkce a postupem času ztratí kontakt s realitou. Sám sebe začne považovat za výlučného, neomylného, přestane naslouchat jiným. To, co by si běžný občan nedovolil, se pro něj stává běžným. Klaus svou osobnostní dispozici rozvinul ve vysoké funkci do obludných rozměrů a v poslední fázi to mělo fatální důsledky. Amnestií se zoufale snažil na sebe upozornit, udržet si moc a vliv, následky nebral v potaz. Je prokázáno, že u těchto lidí vzniká silná - i tělesná - závislost na moci. Ovládání druhých jim působí rozkoš, v mozku se uvolňuje hormon blaženosti - serotonin. Když moc ztrácí, trpí abstinenčními příznaky, podobně jako narkoman závislý na droze. Pan Klaus je z mého pohledu trpící pacient, ve svojí mocenské pozici ale terapii naprosto nepřístupný.

Pan Zeman na tom, co se týče osobnostní výbavy, není o moc lépe než pan Klaus. Navíc jsou na něm patrné následky dlouholeté konzumace alkoholu. Jak překračuje hranice v pití, tak překračuje zavedené zvyklosti, normy chování, Ústavu - viz nejmenování docenta Putny profesorem, exces s korunovačními klenoty, obcházení ministra zahraničí při jmenování diplomatů, obcházení parlamentu při jmenování vlády. A to je jen začátek. Zaujal mne jeho výrok o tom, že z ekonomické krize se musíme "proinvestovat". Je to stejné, jakoby řekl, že se z alkoholismu dá propít. Myslí to vážně a lidé mu naslouchají. Je to impozantní postava, má charisma vůdce, mluví pomalu, hlubokým hlasem, říká jednoduché věty, nenutí k sebereflexi a k přemýšlení. Takový táta slabochů, lenochů a alkoholiků. Oni na něj koukají stejně jako já, když jsem jako malé dítě hltal japonské filmy - Godzillu. No a teď ji máme na Hradě. Živě si představuji rodinku před televizí. "A jak se tam pěkně potácí, mámo, koukni na něj! Těm poslancům to ale nandal! A ještě mi nalej!" Ti tatíci s bůčkem a slivovicí se do něj projektují, mohou na něm oči nechat.

Jestli něco symbolizuje českou mentalitu, tak je to pan prezident Zeman. V přímé volbě ho volila nadpoloviční většina voličů - lidí, kterým imponuje arogance, populismus, alkoholismus, kuřáctví a manipulace. Takových je u nás poměrně dost. V žebříčku Světové zdravotnické organizace jsme v pití alkoholu první a v kouření pátí na světě. Nevolil jsem ale ani pana Schwarzenberga. Nemyslím si, že by jeho prezidentování bylo o moc lepší. To, co pan Zeman přepije, pan Schwarzenberg prospí.

Já tím jenom chci říct, že to, co je pro mě nejdůležitější, a to je občanská společnost, je pro nepříliš početnou skupinu lidí. Pro ty, kteří jsou ochotní převzít zodpovědnost za sebe, za své okolí, za životní prostředí. A takových lidí není moc. Celý článek ZDE.